ZROZENÍ MÉ ZAHRADY

Výstava Václava Kocuma - ZROZENÍ MÉ ZAHRADY 
10.leden 2020 v 17 hodin

Vážené dámy, vážení pánové, milí hosté!... Dobrý večer! Sešli jsme se tu na zahájení výstavy malíře Václava Kocuma... Protože jsme přáteli déle dvaceti pěti let, a že jsem mu, tak jako dnes, s většinou jeho četných výstav pomáhal a je uváděl, dovolte mi o něm mluvit jako o Václavovi.

Nebudu vás zatěžovat zbytečnými fakty. Václav je člověk bytostně spjatý s našimi Jizerkami a jejich motivy mu po léta byly hlavní inspirací. V tomto období ovlivněn byl rovněž německým předválečným spisovatelem Gustavem Leuteltem, rodákem z Josefova Dolu, kde při příležitosti jeho výročí měl jednu ze svých nejprestižnějších výstav právě na téma G.Leutelt a Jizerské hory. V té době jsme vydali na toto téma krásnou barevnou publikaci, kde Leuteltovská témata v podobě povídek doplněna byla právě Václavovými obrazy. „Básník maluje slovy a malíř promlouvá obrazy!“ - jsem tehdy té knížce dal do vínku.

Těch výstav bylo mnoho, v rodném Jablonci, v Liberci, v Praze, ale i např. v Žitavě. V rozličných sálech, kavárnách, v knihkupectvích – např. Sérius či tu v Liberci v bývalem Karmelitánském, velké výstavy jsme pořádali v kostelích, apod. Vyjmenovávat je? … tím dnes zdržovat nebudu. Tehdy jsme též uspořádali několik literárních pořadů, ...spojení mých veršů, Václavových obrazů a kamarádova klavíru a kytary vytvářeli krásné večery, a to nejen v kavárnách, ale dva z nich i v samotném Jabloneckém divadle. V roce 1999 byl Václav přizván ke společné výstavě ilustrátorů do GALERIE BRATŘÍ ČAPKŮ. Každoročně se také účastní podzimní „Aukce NADACE EURONISA“, jejíž výtěžek věnován je těm potřebným.

Vraťme se k Václavově tvorbě. O Jizerkách už jsem mluvil. V tomto období ve Václavově tvorbě došlo také k malé, ale významné odbočce: Václav, byv okouzlen jazzovou hudbou, ale i, Myslím si, též i krásným vztahem, který v té době prožíval, maloval JAZZ … a jeho „jazzové obrazy“ rozebrány byly během několika dnů. Jsem rád, že jeden z nich jsem si zachránil … jen tak pro zajímavost „JAZZOVÝ MLOK“ se jmenuje.

Ubíhají roky, přibývají životní zkušennosti, Václav má potřebu se i v tomto duchovním směru vyjádřit umělecky. Na pomoc si bere abstrakci a v jeho dílech té doby nalézt lze jak nejjemnější citové záchvěvy, tak i brutální rány, které ovšem život přináší také... v té době postupně přichází o oba rodiče. A pak se odmlčuje, … snad až na dvě tři – po muzikantsku dalo by se říci krátké „ETUDY“, tedy spíše jen pro přátele pořádané PETITES EXPOSITION de plusieurs jours - tedy malé jen několikadenní výstavky.

V posledním období Václav zaznamenal „čtyřnásobný přesun“.

1. ... do skupiny nárokářů na důchod ...čímž se osvobozuje od nutnosti vydělávat prachy a tvořit může už jen pro radost a vyjádření svých pocitů
2. ... z Jbc do Lbc, kde zdědil v Ruprechticích po rodičích byt
3. … umělecký, v kterém kloubí nabyté zkušennosti, jak expresivní tak impresivní, a zúročuje svá minulá období jak co se námětů tak i techniky týká, Projevuje se nabytá životní moudrost o „prostém bytí“, kdy už dokáže vnímat život v jeho plné celistvosti
4. … vztahový - k zahrádce, kterou zdědil též po rodičích ve velmi zpustlém stavu, a ke které měl tzv.„za mlada“ vztah veskrze negativní.

Dnes má Václav k zahradě vztah vpravdě „gativní“, objevu v ní princip vzniku, zrození, zrání, plodnosti, ale i zániku a konce. Uvědomuje si různé ENERGIE – Země Slunce Voda Vzduch... Zahrada, plná náletu-zejména mladých doubků – proto ten obraz Dubový list – mu je zdrojem nové umělecké inspirace, kde může zúročit vše své nabyté i minulé.

Václav se nesnaží zahradu přetvářet, ale naopak jí vyhovět a tak vpravdě ZAHRADA PŘETVÁŘÍ MALÍŘE.

Tato výstava opět dokazuje, že slušné malířské dílo má šanci vzniknout až ve chvíli, kdy malíř je do tématu prostředí zcela a dlouho ponořen. Nejedná se tedy o nahodilý exkurs a nevkus.

No... a...

Tím se již plně ocitáme tu na výstavě ZROZENÍ MÉ ZAHRADY. Na závěr vás ještě chci upozornit na několik maličkostí:

Při každém dokončení obrazu malíř vypil láhev šampaňského … ne, ne, neděste se, obrazy dokončoval postupně, nepil sám a láhev byla spíše lahvičkou. Ale co jsem chtěl říci?! Uvidíte-li na některém díle umělcův podpis vlevo nahoře, není to špatně, ale dílo těsně před dokončením bylo ponejprv situováno a podepsáno takto... a kolik lahví pro tuto výstavu vypil, to už si spočítáte sami.

Dále bych chtěl upozornit zejména alergiky, aby u tohoto obrazu AMBROZIE se drželi spíše v povzdálí, neboť jak víme, její pyl jest silným alergenem.

Jediné jablko … připomíná mi to, když jsme dělávali soutěže o nejlepší rychlokvašku, vyhrál ten, který v dlouhé úzké váze naloženu měl jen jednu jedinou okurku. Tak i toto jablko jest jediným malířovým pěstitelským úspěchem. Ale pozor – jediné jablko – vždyť i v Bibli se jednalo o jediné jablko, … no...a co všechno to nakonec natropilo? ...že!

Dámy a pánové...

dovolte mi upozornit vás, že výstava je prodejní, ceníky jsou zde volně k dispozici......

Na závěr, dovolte mi, sem na pomyslný piedestál pozvat samotného tvůrce výstavy VÁCLAVA KOCUMA a rovněž tak sl. KRISTÝNU BRUMLICHOVOU jakožto zástupce zdejší ART CAFÉ LÁZNĚ, abychom ji mohli poděkovat za možnost uspořádání této výstavy.

Hezky se bavte, přeji Dobrý večer!

Milan Brož

HOVORY,ovšem...prosinec 2019

HOVORY, ovšem … ty v prosinci 2019, jsou posledními nejen v tomto roce, ale uzavírají můj cyklus HOVORů, o všem..., později „ovšem“, které jsem připravoval plných 5,5 roku. Je to, i s tímto večerem, plných 54 dílů.

1.

Na závěr se s HOVORY, ale i s vámi všemi, chci rozloučit jen takovým svátečním povídáním. Povídáním o životě, jak „to“ všechno běželo, a tak. K tomu účelu jsem si pozval vzácného hosta, dnes žijícího ve Vratislavicích. Jeho c.v. Nelze do těchto pár řádku vměstnat, tak jen (s vědomím, že něco vynechám) heslovitě: létal na bombardérech – vyhazov v r.1969, kdy neprošel prověrkami – absolvent stroj.průmyslovky a 1 semestru VŠ vojenské v Brně, opět stop díky postoji k r.1968 – dlouho bez práce, pak technik v ČKD Hradec Králové s max.výdělkem 1 600 Kčs – topenář v byt.družstvu, výuční list k této profesi je již jeho třetím – nastupuje na Uran ve Stráži p.R. - vypracuje se na mistra – konstruuje náhradu za západoněmecký nakladač, zhotoveno za třetinovou cenu 6 ks, dva se podílí na výstavbě vodního díla Dlouhé Stráně – celý život ho doprovází záliba v malování a kresbě, však uvidíte. To vše je pan

JIŘÍ JEŽEK 

2.

Svou novou knihu věnovanou kuchařskému umění sudetských oblastí nám představí dobrá víla „Domečku“, jeho obnovovitelka, provozovatelka a duše veškerých zde uspořádaných pořadů, akcí, dílen, vánočních trhů a v neposlední řadě krásných zájezdů, paní

PETRA LAURIN

3.

Hudební stránku večera zajistí vynikající a nám již známí jazzmeni

VLASTÍK SUCHÁNEK

MILOŠ HLADÍK

Na poslední HOVORY srdečně spolu s ostatními zve                                                                                                                                                                           Milan Brož

HOVORY, ovšem... s Erwínem Kukuczkou

HOVORY, ovšem ... 27.listopadu 2019

Listopad ...měsíc, mezi ostatními měsíci spíše jen trpěný, nežli opěvovaný. A přesto ho mám rád, tento pro mne vrchol podzimu.

„...že je brzo tma, a že prší, ...taky to fouká a tak, ... no, ...prostě nic se nedá dělat!“ - říkají mnozí.

Ale kdeže... vzpomínka na naše zesnulé, hřbitovy plné svíček. Lidí jak o průvodu, a nejen těch starších, ale rodičů s dětmi je tam určitě většina. Vlastně se ty hřbitovy stávají v tyto dny místy setkání, a to nejen s našimi předky a ten smutek, to věčné a začasté i mlhami, deštěm či větrem posílené hřbitovní „smutno“ přebito je v tu dobu září svící a především tím dětským hlomozem, štěbetáním a švitořením. Vůbec se mi v ty dny hřbitovy smutné nezdají, naopak, a když tak na to vše hledím, vidím, že s tou naší společností to přece jen tak úplně špatné nebude.

Listopad – synonymum krátkosti dne. Ale né, tak to není, to jenom světla ubylo. Přicházím domů dříve a ten časový náskok pobytu doma mi dává příležitost uklidit to či ono, tu polici (skřínku, garáž) přerovnat, věnovat se knihám nebo jen tak zalenošit, apod. Tyhle věci se přes léto dělat nedají.

Zkuste také se překonat a vyjít již za tmy do města. Procházka rozsvíceným městem se vám v létě, zvláště o letním čase, také málokdy zadaří. A věřte, je to velkolepé, najednou si člověk všímá věcí, které jindy neviděl. Nebo procházka na přehradě, večerní. I to má svůj velký půvab. Lidí tam je pořád dost i po setmění. V hladině se odrážející světla panelových příbytků vytváří na hladině hru světel. V Břízkách při večerním osvětlení kluci fotbalisti mají svůj trénink a křik se někdy rozléhá i přes celou vodní plochu. A těch běžců, zejména okolo dvojky a trojky se ta světélka pohybují. Čelovky, ale i červené body na zápěstí či pod kolenem. Nebo jen tak, bez světla, potkáte jich mnoho, a mezi nimi pejskaři, pejsci a jejich svítící obojky. A že trochu ochladlo?...a fouká? ...tak se lépe přiobléknout a je to.
Ne, nedám na listopad, na ten měsíc času k zamyšlení, dopustit. Vše se pomalu připravuje k Vánocům a v prosinci to vypukne. Jak přípravy tak ty rozličné akce...a co jich je!... až do Vánoc a Nového roku je to vřava, člověk neví, co dřív. Ale listopad, to je ještě měsíc klidu, nespěchání, přemítání a rozvahy.

Proto jsem obzvláště rád, že pozvání na naše „HOVORY, ovšem...“ přijal pan ERWÍN KUKUCZKA, který svou moudrostí a vědomostmi jistě přispěje k pohodě tohoto období a našemu obohacení. Ale nač dlouhé psaní, tu je jeho malé/velké curiculum vitae:

HOVORY, ovšem... 25.září 19'

HOVORY, ovšem... 25.září 2019 od 18 hod.

Utekl čas prázdninový a s tím, jak děti musí opět do školy, jakoby svět se navrátil ke svému běžnémuřádu i pro nás dospělé, i pro naše činnosti. A tak se o slovo hlásí i cyklus podvečerů v našem Domečku v jabloneckých Rýnovicích (Dům česko-německého porozumění) "HOVORY, ovšem...", a protože se počíná již jeho šestý ročník a nabídl jsem vám už Hostů celou řadu, o řádu lze zcela jistě hovořit i v tomto našem případu.

Je to již nějaký čas, kdy jsem byl pozván na autorské čtení do Kamenického Šenova, respektive do zdejšího překrásného musea. Trochu deště neuškodilo, tak se ze dvora stěhovalo dovnitř, pak zas za sluncem na dvůr a pak to začalo a celé odpoledne se střídali recitátoři, písmáci, zpěváci i jiní hudebníci. Den se opravdu vydařil a v té pěkné atmosféře se navázala i nová přátelství. A díky tomu mohu na zářijových HOVORECH přivítat dnešní milé Hosty z Děčína, respektice Nového Boru.

Malé jejich sebepředstavení, tak jak mi ho na požádání zaslali, si můžete přečíst níže.

JANA ERDELA VÍCHOVÁ

Písničky chytám na cestách, v letadle, v práci, v posteli, zkrátka tam, kde se mi připletou do cesty. Kdybych měla napsat recept, vypadal by takto: Chyť okamžik, vezmi pár veršů, trochu citově zabarvených slov, špetku paradoxu, vraž do toho trochu šansonu, kapku blues, hrst folku, lžičku country a máte z toho mix vlastních textů a melodiích. Hraji většinou sama nebo s basou Ivety Dolanové. Jako kytarový autodidakt u toho trvale překonávám sama sebe a mám z toho radost. Svými šansony na pomezí folku a blues se vás pokusím pohladit po duši. Žiju v Děčíně, kde pořádám open mic OHUSCE ( Otevřená Hudební Scéna). Smyslem je důvodem je vytvořit bezpečné prostředí pro muzikanty, básníky a spisovatele, ve kterém mohou sdílet své texty s lidmi, které jejich tvorba zajímá. Kromě open micu nabízím písničkářům a spisovatelům pro prezentaci jejich děl intimní časoprostor děčínské kavárny Coffee & Books.

JAN VOBR

Jan Vobr, narozen v roce 1942 v Praze,
karikaturista, ilustrátor, básník, publicista, sklář a pedagog. Ilustroval 5 knih a řadu publikací a novinových as časopiseckých povídek.

Vlastní knihy: Fejetony, karikatury, kresby, Mě na kolena nesrazíte (2002), komiks "Příběh skláře Egermanna" (2011), komiks "Střípky ze sklářské historie" (2015)
Připravuje knížku kreseb a poezie
Samostatné výstavy: více než 50, účast na mnoha společných výstavách, soutěžích a festivalech kresleného humoru cca 300 i sklářské společné výstavy
Za kreslený humor získal 5 prvních cen + čestná uznání doma i ve světě
Zvláštní cena za rytou skleněnou plastiku
Zastoupen ve sbírkách a sbornících kresleného humoru doma i ve světě
Zastoupen ve sbírkách sklářského muzea v Novém Boru a Kamenickém Šenově
1 žena, 2 synové, 4 vnoučata
Žije od normalizace v Novém Boru

Spolu s hosty a paní Petrou Laurin, ředitelkou "Domečku" si Vás za nás všechny dovoluje pozvat 

                                   Milan Brož

HOVORY, ovšem... s Petrem Kopejskem

HOVORY, ovšem... 26.červen 2019 od 18 hod

„Usiluji značnou měrou i o produkci lásky, víry, pokory a dalších lidských i božských ctností, ale to se mi ne vždy daří dle představ mých i těch nejvyšších, jak už to tak bývá.“

Věřím, že se host našich červnových HOVORŮ za citaci jeho slov, která jsem uvedl v úvodu, nebude hněvat. Myslím si totiž, že ho charakterizují daleko lépe, nežli bych to dokázal vyjádřit jakkoliv dlouhým popisem. A že jde vskutku o osobnost zajímavou, rozhodně hlubokou a citlivou, empatickou a přemýšlivou, to snad nejlépe dokumentuje jeho c.v., jež níže dovoluju si v krátkosti popsat.

Básničky píše již v 2.třídě. Absolvent VŠ báňské, ale tomuto oboru se nikdy nevěnuje. Pracuje tři roky s bezdomovci v libereckém azylovém domě SPERAMUS. Odtud přechází do komunity pro drogově závislé v Nové Vsi u Chrastavy, kde působí už 21. rokem jako terapeut. V letech 2013 - 16 v Olomouci studuje obor "Celostní muzikoterapie", kterou se intenzivně zaobírá dodnes. Zhruba před pěti lety zhudebnil báseň Otokara Březiny "Čisté jitro", pak následují tohoto jeho oblíbeného básníka básně další a dnes jich je zhudebněno plných patnáct. Zhudebňuje i verše další, např. od sv. Jana od Kříže, sv. Terezie z Lisieux, Miládky Bartoňové, R.M. Rilka.... Je členem Společnosti Otokara Březiny v Jaroměřicích nad Rokytnou.

A dál? - dovolím si ocitovat jeho slova: Asi od roku 1998 jsem deset let intenzivně meditoval - pránájána, átmavičára s tím, že to v nějaké podobě dělám dodnes včetně studia duchovní literatury....posledních sedm osm let studuji přednášky a knihy Rudolfa Steinera a tíhnu ke Kristu - cesta vedla před Védy, jógu, Buddhu, Krišnu....jsem členem Obce křesťanů v Praze...

...a také: Snažím se ale hledat oporu především v sobě - v duši, duchu, srdci. A nejen oporu, ale naplnění, světlo, mír, nejčistší vědomí, Boha - či jak by se to ještě dalo pojmenovat. Za tím účelem medituji, učím se modlitbě, píšu již výše zmíněné písně a básně, studuji knihy, učím se nacházet v každodenních starostech to, co je zdrojem všeho života, co je skryté i projevené zároveň, učím se přijímat život takový, jaký je, konat to, co má být vykonáno ve správných časech a na správných místech.

....několikrát do roka se uchyluji tak na týden do samoty, kde po očištění a promeditování mám touhu tvořit, kterou uspokojuji právě psaním básní a písní, což mi stále dělá velikou radost. Napsané věci tedy vznikají ve stavech meditativních, ve  stavech citového vytržení, lásky i bolesti zároveň...má oblíbená místa jsou: klášter Dcer Božské lásky v Jiřetíně pod Jedlovou, sv. Hostýn, chrám ve Křtinách a jeho okolí, Olomouc a okolí, Třebíčsko a Vysočina celkově - místa, kde žil a tvořil otokar Březina, Hejnice...

A zbytek? ...inu, přijďte se ve středu 26.června do rýnovického „domečku“ podívat a pana Petra Kopejska poznat osobně.

Na závěr několik ukázek z básnické tvorby Petra Kopejska. 
Milan Brož

SVŮJ DŮM ODKÁŽU MOTÝLŮM

Svůj dům odkážu motýlům

a třepotáním vloček sněhu.

Rozladěným klavírům –

ať zachytí se opět břehu.

Svůj dům odemknu pro Věčnost

a pro Tajemství Jediného!

Pro živou lidskou skutečnost

s odnoží plodu nezralého.

Svůj dům odevzdám poklizený.

A vyzdobený něhou lásky.

Od strnulostí vyléčený.

Těhotný Tichem bez otázky.

Svůj dům odkážu Proměněným.

Chudým a pokorným duším.

Těm klenutým a okřídleným,

co ke slyšení mají uší…

Svůj práh překročím naposledy,

až rozdám všechny písně vodě.

A vodu až pokryjí ledy,

Čas zvedne k Nebi zralé lodě…

Snad vrátím se zas vločkou nesen.

Snad v motýlím snu květem budu.

Snad narodím se jako plamen,

bych mírnil mrazy v tvém osudu!

MOTÝLÍ SLZY

Z povadlých sousoší pozdně letních trav

ti ukáply neslyšně teď na rukáv –

motýlí slzy…

Ze všech projevených slunečních šťáv,

co ochutnal vítr, když příběhem máv –

tě potkaly, hledaly, z křovin těl povstaly –

motýlí slzy…

už prokřehlé vzkazy, nezvratné důkazy

o svatbách barev tam

v zahradách smíření,

kde jedna ze tvých jizev

přeťala osení.

Paprsků víření slilo se se Zemí

v soutřpytných akordech tvůrčího čeření

tvých letních modliteb, proseb a úliteb

v náručích krajin.

Motýlí slzy – jak zrcadla plynutí,

jak krystaly pamětí bezpočtu obětí

růstů a zrání – snah o zachování

tváří…snah o třepotání paprsků tich

v paletách dotyků, v jiskření průniků

tkajících světel…

PROHŘEJI ZEMI SVÝM TAJÍCÍM SNĚHEM

Prohřeji Zemi svým tajícím sněhem.

Provětrám pocity andělským zpěvem.

Přerovnám hvězdy, jak nábytek v ohni.

Chtěl bych být „každý“, ale musím být „svůj“…

Má bílá labuti – ke skalám pluj!

Má bílá labuti – ke skalám pluj!

Tam ve štolách v podzemí rozvířím prach.

Ráno jej vydechnu – obléknu strach.

Nastíním stínům úhly jejich slov.

V měsíční ruletě vyhrávám Nov.

Pod srdcem objevím pustý ostrov.

Molekuly touhy odemknou krev.

Za branou výdechu zrodí se zpěv.

Chtěl jsem jít vzpřímeně Světlem i Tmou.

V zrcadle vidím se na kolenou!

Chtěl jsem jít vzpřímeně popelem slz.

Proč vidím své ruce stavět zas tvrz?

Jsem hostem, co hostí svou hostilní Tvář!

Znám Tmu, co se postí, když zahlédne Zář!

Proč křídla mám natolik protkaná Tvými?

Zdává se nám o Slunci v útrobách Zimy!

Proč v nastalém bezvětří vstáváš a letíš?

Střemhlavě do srdce – to zatím nevíš…..

SLEPNEME ZAS VŮNÍ KVĚTIN

Slepneme zas vůní květin

a z ostnatostí paměti

si šijeme své bouře –

z kouře – šediví nám příběhy

a stopy dní jsou vrásčité

zakřiveními obzoru…

Po dešti křídel toužíme,

jak mrak pod čarou ponoru…

Snad zmapujeme všechna stébla

pošlapaná samotou

a dopijeme studny dlaní

zaplavené dřímotou…

…pak květiny nám zavoní

tancem jarních výsluní…

Stejně vroucně budem hledat nové ranní rýmy,

jako sytosti a cíle uplácané z hlíny.

Stejným tepem ověnčíme aleje svých modliteb,

jak polomy dlouhých nocí, kdy strach zval ruce do bitev…

Slepneme zas vůní květin

a přetínáním kořenů,

jak galerie starých střepin,

jak konglomerát skanzenů…

VTĚLOVÁNÍ ODPUŠTĚNÍ

Vtělování odpuštění

do podvečerních stínobraní,

kdy v mezilučních rozpravách

se modřín zmínil o travách,

které tu rostly před léty.

Pak vadnoucí bez piety

přijaly prostě úděl tlení

bez Nadějí na rozkřídlení….

Mluvil chvíli, voněl nocí

do vírů a kalkulací

tvých emočních delegací…

Vtělování odpuštění

do podvečerních stínobraní

sleduješ, jak divák v kině.

Pak s větrem vejdeš do jeskyně.

Tam rozčesáváš vlasy Vině,

než konečně ji obejmeš

a nedoufáš, neslibuješ,

jen včerejší dým tvaruješ

do kořínků sakury,

na dlani sémě Pokory,

pro které budeš hledat zemi,

až mezi stromy a travami

zbudete s modřínem sami…

SNAD NARODIL SES JAKO BŘEH

Snad narodil ses jako břeh…

Tvůj život připomíná steh.

klikatící se mezi Světly….

Modlitby hladin tě upletly,

když uhranul tě první nádech

a rozběhl ses s Touhou v zádech….

Mluvil Vítr, mluvil Plamen,

vodami snů byls zaplaven.

Jsi jedním Břehem jedné Řeky.

Křivkou Času snící Věky.

Jsi mízou všeho, co se ztratí,

když barvy duhy bez opratí

se potulují nocí….

….jen ozvěna se vrací….

Jsi zabřezlou monstrancí!

Vlnou v říši sněhu od břehů ke břehům

rozhoupaným zvonům!

Jsi jedním z axiomů slunečního deště…

Snad narodil ses jako břeh

pro závrať Tance ve Slovech!

VĚTREM VZDUTÁ PAMĚŤ STÍNŮ

Větrem vzdutá paměť stínů

náhle zněla tlukotem

zralých klasů vět, jak znovuobjevený mlýn…

Bílé světlo Mlčení

vstalo z rozevlátých rosou rozčesaných vlasů

pokosených luk….

Duhová věž lidských duší

ukotvila podzimní květy dosud neuchopených návratů

v oblacích rozčeřených hladin zatoulaných letních očí….

Z všední chůze žen

do střetů hvězd v rezervacích odkvétání

pramenila něha rodících se objetí….

Na zpívajících rtech

prvních sněhů kruhových samot

zrála slova vánočního tání…

Neohlášené hosty večerního kolíbání dešťových kapek

jsi nakonec vylil

z karafy pouštního mapování

použitelných hrází půlnoci…

Větrem vzdutá paměť stínů

se stále toulá krajinami sedlého prachu

jako kamenná tvář Bolesti,

která se zvětráváním rozpomíná na svá Jména….

KRAJINO, KRAJINO

Krajino zvířená teď mýma očima!

Krajino zvířená jenom mým dechem!

V měsíčním světle jsi prostřená k samotě.

V měsíčním světle jsi těhotná mechem!

Nikoliv nehybná, nikoliv hliněná!

Zářivá Jsoucností, šťavnatě pramenná.

Krajino šeřivá, modřínem nesená!

Tišivě chladivá, do pramínků pěšin

rozbásněná!

Do duší poutníků od pólů k rovníkům

láskami andělů pod klenbami mraků

zalesněná!

Krajino zrozená z modliteb, úliteb!

Krajino vždy znovu nalezená

jako dar jiskřivé zvonivé Plnosti

do Časů smířlivě rozbalená!

KDYSI KŘÍŽ BYL ČISTOU VODOU

Kdysi kříž byl čistou vodou bezbřehou jak loučení.

Kdysi Stín byl ornou půdou připravenou k mlčení.

Kdysi paměť byla kruhem vědomého dotýkání.

Kdysi radost byla sněhem prvotního díkůvzdání.

Kdysi tělo bylo tónem v symfonii tvoření.

Kdysi stěna byla jménem Větru znovuzrození.

Kdysi Láska byla Slovem nevtěleným v Bolesti.

Kdysi déšť byl živým zpěvem prasluneční bytosti.

Kdysi člověk hnízdil v lukách tvořících sil planety.

Kdysi založil první práh, pošlapal první květy……

Kdysi kříž byl čistou vodou bezbřehou, jak loučení.

Stín bojem vzlétl za Svobodou a Smrtí vzplálo mlčení…

HOVORY, ovšem ... s Jos.Zikou a Vl.Palečkem

        HOVORY, ovšem... květen 2019

HOVORY... květnové, jaro v největším proudu, letos, bohudík, s dostatkem vláhy. Také je to všude vidět, zeleň... jak je bohatá! S tím, že po loňském suchu mi zjara se už nevzpamatovaly všechny rybízy, s tím už nic nenadělám, a tak jsem rád, že letos je, i když duben tím suchem zase hrozil, jak je. 

A tak jsem rád nejen za to počasí, ale i že v květnu náš pořad navštíví Josef Zika, se kterým už máme své zkušennosti zminula, když „jeho“ HOVORY, tenkrát v listopadu 2015, končily někdy až kolem třiadvacáté hodiny. Tentokrát s sebou nepřiveze svou profesní partnerku Markétu Koppovou, ale svého básnického souputníka, jenž má z minula své zkušennosti i s Českým rozhlasem, respektive slavným pořadem Miroslava Kovaříka Zelené peří.

Oba se s námi v autorském přednesu podělí nejen o svou tvorbu, ale i o své zkušennosti v oblasti psychoterapeutiky, o různé metody, které pouižívají, apod. Rozhodně se máme opět na co těšit.

Abyste si udělali malý obrázek o obou hostech, tu jsou odkazy, kde se s nimi alespoň trochu můžete již předem seznámit:

Josef Zika zvaný JEFF: 

www.psychoter.webnode.cz

VladimírPaleček: 
http://vladimirpalecek-jogasmichu.cz/vladimirpalecek.html

Večer svým muzikantským umem doplní dvojice Bára Havlásková jako zpěvačka a klavírista Jakub Slezák.

Za všechny, kdo se na přípravě podílel, srdečně zve

                                                                                      Milan Brož

HOVORY, ovšem... s Kateřinou Hurtovou

HOVORY, ovšem... duben 2019

Dubnové HOVORY budou … O dubnových HOVORECH nás navštíví …
Ale ne ne. Musím začít jinak, abych se dobral kýženého. A zeširoka, pěkně zeširoka, ale k tomu kýženému se snad dobéřu rychle.

Semtínská lípa?!...pamatujete? Stávala u silnice mezi Sobotkou a Podkostí. Orientačním bodem byla nejen pro poutníky, ale i letce, rogalisty apod. Padla zrovna toho dne, kdy jsme na hodkovickém letišti měli tzv. Spolkovový úlet. Kdepák, nepadla kvůli té naší letecké akci. Záštitou a pilotem nám byl kamarád … Letec jsme mu říkali, kdysi také šéfoval libereckému letišti, každej ho znal. Pěkně nás povozil vzduchem, každého kdo kam chtěl. My zaletěli k Železnici, zamávali jsme křídly sousedům na chalupě, na zpáteční cestě obkroužili Trosky, Sychrov také, no a tak. I knipl mi do ruky půjčil.

Aha!...a jak to souvisí s tou lípou? Akci už jsme končili, už byli před odjezdem, když na letiště z Prahy dorazila zpráva, že se žene vichřice. Rozjeli jsme se, já k té Železnici. Chytlo mě to v Ktové, snad dvacet minut se nedalo jet, průtrž a vichřice. Konečně jsme mohli pokračovat, ale ouha, obec Újezd nebyl pod Troskama, ale pod vodou, zleva se zhora z polí se to hnalo, bahno, vše hnědé, ploty nevidět, projet se nedalo. Tak zpět a objet to. Večer pak ve zprávách hlásili, že nejezdily ani vlaky a že padla známá Semtínská lípa.

Aha!...a jak to všechno souvisí s HOVORAMA... těma dubnovýma? Totiž, tehdy ani ve snu mě nemohlo napadnout, že... víte, ten letec, ten kamarád se totiž jmenuje Hurta, Honza Hurta. Uběhly roky a o to mi přivítání dubnového hosta bude milejší, že vám představím Honzovu dceru, dnes jabloneckou spisovatelku, paní Kateřinu Hurtovou. A tu jsou její slova o sobě:

Jsem máma dvou dcer a  milující žena.  Pracuji v korporátu, ale mnohem důležitější je pro mě mé psaní a bojové sporty. Společně s přítelem vedeme klub kickboxu v Hrádku nad Nisou, kde se setkávám s lidmi a jejich příběhy. Když si potřebuji odpočinout, schovám se ke svému psaní nebo do přírody třeba na výlet s dcerami nebo s přítelem na ryby. Píšu sice fantasy příběhy plné dobrodružství, boje dobra se zlem i příšer, ale sama pro sebe jim říkám příběhy mé duše, protože jsou především o lidském strachu, touze a snech.

Píšu odmalička, publikuju posledních devět let. Kromě povídek a románů píšu také recenze pro webzin MFantasy.

2018 – román A v ní stín vyšel u nakladatelství Gorgona

2013 – povídka Modlitba k Dračímu bohu vyšla ve sborníku soutěže Dračí řád: Času navzdory!

2013 – krátká povídka Prosím, žij! obsadila 3. místo v Ceně Karla Čapka a vyšla ve sborníku MLOK 2013. Zároveň jsem obdržela cenu Skokan pro nejúspěšnějšího nováčka soutěže. 

2013 – povídka Sázka vyšla na webzinu MFantasy 

2012 – povídka Zkouška vyšla na webzinu MFantasy

2011 – povídka Modlitba k dračímu bohu obsadila 4. místo v literární soutěži O Dračí řád

2011 - pohádka a básnička ve sborníku Pohádky pro kulíšky – jednalo se o charitativní projekt

2000 - třetí místo v jablonecké literární soutěži Múza, fejeton "Vzhůru do hor"

Na závěr malou ukázku z tvorby:

Večerní slunce vytvářelo z luk moře zlata a já si uvědomila, že stejně silně, jako jsem matku milovala, ji teď nenávidím. Nedokázala jsem přesně určit okamžik, kdy se to stalo. Pořád jsem obdivovala její schopnost vládnout, rozhodovat se bez ohledu na emoce. Právě to z ní ale dělalo nelidskou bytost. Už jsem nedokázala udržet na hladině vzdálené vzpomínky na chladivou ruku hladící mé čelo při horečce, ani na povzbudivý hlas, když mě učila rozumět pomocí magie koním nebo zpívat starou píseň naší krve. Krásné vzpomínky klesaly ke dnu překryté slizkou černou hladinou dneška, stejně jako na mě teď dopadl stín siola.

Zrada lůna matčina, ponurá postava na kopytech koní.

A s ní stín.

Od Hvozdu dary přijala, jinovatku na rtech tvoří.

A v ní stín.

Životem zkoušená, temná postava bílým chladem se noří.

A s ní stín.

Smrtí označená, smrti vládnoucí městem kráčí.

A v ní stín.

Zkázu osvobodí, světa zánik a její smích.

Hudební část večera nám svými vstupy obohatí kytarové duo dvou Tomášů.

Hrát a zpívat budou Tomáš Doktor a Tomáš Neuman

Na dubnové HOVORY vás srdečně zvou všichni aktéři toho podvečera.

Milan Brož