Také o jablonecké tramvaji

Tak konečně. Konečně se dospělo k tomu, že se tramvaj protáhne až do města. Davy lidí už nebudou muset špacírovat od konečné v Nové pasířské do města nebo na autobusové nádraží, leckdy obtěžkáni nemalými nelehkými zavazadly, taškami.

Původní návrh protáhnout koleje až na autobusové nádraží však vzal za své a konečná má být v prostorách dnešní staré tržnice, kde má být vybudován nový terminál.

Nevím, nevím... denně těmi místy procházím, už dvacet devět let. Mám velmi dobře odpozorovaný pohyb lidí v každou denní, a troufnu si říci , že i noční dobu. To rozhodnutí se mi prostě nelíbí, nezdá se mi. Základní argumenty pro toto rozhodnutí se mi jeví jako nerelevantní. Posuďte sami: Je to odsud blízko na vlak na stanici Jablonec Centrum. Ano, to je zajisté pravda. Ovšem pravda je také to, byla-li by v těchto místech stanice předposlední, případní přestupuchtiví cestující by to z ní měli stejně daleko. Ale … popřemýšlejme trochu. Kdo z vás, při jízdě z Liberce někam až za Jablonec, by použil komplikovaný způsob s přestupem z tramvaje na vlak, nehledě ještě k finanční nevýhodnosti tohoto způsobu. Domnívám se, že takto zde přestupuje málokdo, zvláště po tom, co České dráhy zavedly též intervalový dopravní grafikon a levnější i pohodlnější je už z Liberce jet vlakem. A naopak.

To v řádku prvním. A za druhé: myslel někdo na ty cestující, pro něž je konečná autobusové nádraží? Ti chudáci budou tedy ztrácet zbytečný čas přestupem na autobus městské hromadné dopravy, kvůli jediné stanici, čímž se jim jízdné opět prodraží. A co ti od tržnice, budou muset pěšky. S nákupy. Nebo … jak se překlene vzdálenost od tržnice na AN(autob.nádraží).

Tak mě napadá, vždyť i nová městská tržnice byla vybudována hned v sousedství autobusového nádraží. Jeden z hlavních důvodů, krom dobrého parkování, byla právě přímá dostupnost městské hromadné dopravy(MHD). Pokud vím, tržnice – respektive její umístění - si pomalu získává příznivce a jablonečtí s plnými taškami brambor, zeleniny, ovoce, s různými sazenicemi nejen květin, ale i rybízů, angreštů i stromků, a podobně, to na ten svůj autobus mají opravdu jen pár kroků. Asi ale ne tak v budoucnu, protože toto logické sousedství asi vezme za své a lidé budou muset až na terminál, tedy na místo staré tržnice. Já vím, není to tak daleko, zvláště pro mladé nohy. Ale pro starší, nebo maminky s dětmi a kočáry, které čerstvou zeleninu od trhovců velmi vyhledávají, to zase takový kousek není. No jen zkuste, kdyby jen tři kila brambor, nějaký celer, mrkev, trochu třešní nebo hrušek, ono se to sečte. Kdo chodí nakupovat, ví.

Foto autob.nádraží Z D E

Já ale nevím, opravdu nevím, zda toto řešení je dobré, zda ta jedna ušetřená stanice, když už se taková stavba konečně uskutečňuje, zda je to volba dobrá. Já vím, snese se tisíc argumentů zástupu odborníků, proč je to takto nejlepší. Ale mezi tramvají a vlakem se u nás nepřestupuje, je to hloupost, nemá to logiku! Kromě Nové Rudy tramvaj kopíruje trasu vlaku, proč by lidé přestupovali? A že z té tržnice k terminálu to budou mít lidé daleko, anebo se zbytečným přestupem, a že to je také hloupost, to vím také „nabeton“. Anebo se ta nová tržnice bude rušit a přesouvat … a jsme zase u těch hloupostí a nelogičností. 

No nic, to jsou jen takové úvahy člověka, který to tam zná a který chce, když už se u nás v městě něco dělá, aby to bylo opravdu dobré, ne jen „napůl“. Aby to sloužilo dobře a všem. Na MHD dosud docházíme zleva, teď budeme zprava, jenom v tom bude rozdíl.

MW

...o staré sklárně

              V  srdci bol            

              chodím kol            

zda stará sklárna as            

                  bude zas            

           vyrábět glass            

                  ? ! ?            

               

       

           

     MW

Hovory, ...o večeru se Zorkou a Pavlem

...ty dubnové, nám byli návštěvou hosté z Prahy, Zorka Šimůnková a Pavel Kukal. Pověst, která je předcházela, naplnila ten středeční podvečer beze zbytku. Laskavost, lidskost, hloubka zamyšlení nad životní zkušenností, ale i humor a vypravování paní Zorky např. i o zkušenostech z natáčení „Pošty pro tebe“, nebo o kočičácích, kteří jsou vlastně kočkami, zrovna tak jako Pavlovo mudrování o manželství a jeho výhodných nevýhodách z pohledu muže, to celé doplněno autorským čtením svých veršů a povídek, tu více tu méně vyfabulovaných, udrželo publikum v pozornosti po celé dvě hodiny.

Více fotografií:   Z D E

Večer doplnil hrou na kytaru a foukací harmoniku, jakož i zpěvem svých písní, Petr Knop známý spíše pod přezdívkou Elektrický medvěd. 

Ještě dvě hodiny po té, co nás hosté opustily, když jako darem dle zvyku „Hovorů“ byli dostali po krásném červeném jablku (jak jinak v Jablonci, že?!), společnost inspirovaná jejich vystoupením měla stále o čem hovořit.

Nezbývá, nežli poděkovat za krásně prožitý podvečer a milé setkání. Takže … Zorko, Pavle! ...děkujeme.

                                                   Milan Brož

Hovory o Dolině

Haf! ...

... jmenuju se Bruno, celým jménem Bruno von Eisenstadt, protože pocházím ze Železnice, tj. u Jičína, z hospody U Jindry, a že tam mám ještě mámu Conynku a sestru Šíju a na pivo tam dochází i brácha Ludva, nechodíme tam už, jak říkají mí sloužící páníčci, „na pivo“, ale „do rodiny“. Jinak ale bydlím v Jablonci a dozvěděl jsem se, že ledaskdo neví, kde leží „Dolina“, a to je právě zrovna tam, kde mám... samo, ještě z jinými pejsky, své „El Dorado“. Tak jsem se rozhodl vám, co to nevíte, to všechno povědět.

Fotografie Dolina: Z D E

Tak...když půjdete z „kruháku“ za „gumákem“ - to je autobusák – nahoru, haf ano, Loveckou, dojdete ke staré sklárně, která čas od času ještě ožívá. Tam se dáte kolem ní rovnou nahoru, přes koleje, a to už jste, haf haf, v ulici Antala Staška, která vede až úplně pod les, celou „Dolinou“ až k té nové „trafačce“, co tam pod lesem před pár lety postavili, a co až k ní protáhli od Drdů – tj. poslední barák – tu asfaltku, protože naše město mělo už málo proudu a nemohli začít stavět ani ten OC CENTRAL, co můj páníček říká: „Tohle tu teda zrovna tady mezi tou naší secesí stavět nemuseli!“ Nevím, co to znamená, ale říká to často.

A to jsme už na „Dolině“, haf haf!!!... přímo v jejím srdci. Tam my pejsci vodíme své páníčky i paničky za účelem dovádění, běhání, očmuchávání se a tak. Každej z nás pejsků, ať jsme holka nebo kluk, jsme si totiž některého páníčka vybrali, pořídili, to za účelem posluhy, přece to nebudeme dělat sami, a taky nám musí někdo mejt packy... přece nejsme čuňata, ale pejsci, žejo, haf haf!!!... a taky nažrat nám musí někdo dávat. Z těch našich her je ale vypouštíme, oni nemaj na to jak se říká „gebír“, běhat tak neuměj a očmuchávat se už vůbec né. Já osobně se také rád ztrácím v lese, hrozně mě baví nejen ty srnečky, ale hlavně to volání a pískání páníčků. To já je vždycky oběhnu a vynořím se úplně z jiný strany, a oni jsou překvapení a pro dobrou náladu mi vždycky dají jednu až tři ňamky. Někdy mě ale taky vynadaj, a páníček...to je vůbec teda, mi...jak říká „vypráší z kožichu blechy!“ Eště, že to není často.

Taky tam mám kámoše, třeba toho „Norýska“, on je mladší než já, ale asi tak šestkrát vetší. Někdy se mnou běhá za těma srnkama. Je celohnědej, zrovna jako ta „Airinka“, ta je jak já, ale zase je dvakrát tak těžká, né že je tlustá, ona je takovej typ. Všichni jsme mladý, akorát tak k sobě, páníčci jsou ruzní, no...spíš různé, ale přes nás kámošej spolu taky.

Donutil jsem páníčka, aby to všechno, i tu „Dolinu“ vyfotografoval. Tak takhle to je: Z východu je ohraničena ulicí Vlaštovčí, kde úplně nahoře stojí pár nízkých paneláčků. Ze severu, tj.směrem k městu, ji ohraničují ulice Liliová, Lesní a Táboritská – její nejhornější část. Ze západu pak horní část Kokonínské. Z jihu je les, který pokrývá celej „hřebínek“, který „Dolinu“ odděluje od „Pivovarských rybníků“.

Páníček vám sem dal odkaz na mapu, tak to snad funguje.

Mapa Dolina Z D E

V lese jsou kořeny, les a stromy a někdy taky mýtina. Ale už tam sázej mladý. V lese běhám cestou necestou, nahoru i dolu a v těch „Pivovarskejch“ se koupu a taky piju. Na „Dolině“ piju z potůčku, který jí protéká až úplně dolu k autobusáku, a tam kde právě kvetou ty sakury se vlévá do Nisy. Páníčci chodí po cestách a škobrtají přes kořeny, taky se do kopce zadejchaj. Oni, haf haf, fakticky nemaj tu šikovnost. Když se vracíme dolu, tak na mě zapomínaj... to dělá hlavně páníček, on se vždycky „kochá“ pohledama. Vidět je město, věže radnice i „Červenýho“ kostela na Horním náměstí. Taky Komíny, v Liazu i v Pasekách. Rozhledny, Královka a louky pod ní, Bramberk, z některejch míst i Tanvaldský Špičák a Nisanka nad Novou Vsí. Jižní svah Severáku a v zimě je s dálkohledem vidět jak tam lyžujou. A já nevím co všechno ještě, já nemám tu postavu, co páníček.

Restaurace u Draka

Obcházeli jsme to tentokrát zprava a lesem doleva a kolem „trafačky“ dolu tou asfaltečkou. Panička od „Airinky“ … nějaká Helenka, to vždycky svolá, a to nás tam pak je kupa. Oni nás pak vůbec nemůžou dát dohromady, ale co … nakonec stejně jdou vždycky tam kam chceme. Ale když jsem s páníčkem sám, tak mu občas povolím, a zajdeme spolu na pivo, ... k Drakovi, to je hospoda, co leží rovnou pod „Dolinou“. 

Tak...“Na zdraví!“ … a zase brzo „Na Dolině!“ ...Haf!

                                                                                                          Bruno

Hovory o vernisáži výstavy v Žitavě

Více fotografií: Z D E

Před několika dny, v sobotu 23.dubna, proběhla v Žitavě pod názvem "Meditace v trojzemí" vernisáž výstavy malíře Václava Kocuma z Jablonce n.N. O vernisáži jsme zaslechli tento hovor:

• Tak cos říkal, že mi řekneš, jak to bylo s tou Žitavou.
• Ale ne, ne s tou Žitavou, s tou vernisáží... to ti vyprávět nebudu, to je jako vždycky... nápad, domluva, prostřednictvím někoho, nervy jestli se to stihne, jak se to převeze a tak...
• No a?
• No vernisáž byla, tak se to stihlo.
• Všechno to měl hotový?
• No to je právě ta otázka. A o tý Žitavě … já chtěl o tom obrazu ŽITAVA!
• Prosím tě, co bylo s tím obrazem?
• No právě, jak ses ptal, jestli to měl hotový...
• Aha... nebyla hotová.
• Ale byla hotová, vždyťs to viděl, ne? „Žitava v ranním oparu“. Ale byly to nervy.
• Tak tomu nerozumím, já jsem myslel, že to byly nervy s tou vernisáží!?
• No s tou taky, ale to byly nervy až jako v druhý řadě. Ale v první řadě to byly nervy s tím obrazem. No protože když není hotovej stěžejní obraz, tak není hotová vernisáž. Jenomže on to nikdo nepozná, když to není hotový.
• Jak to, že nepozná?
• Když to nikomu neřekneš, tak to nikdo neví!
• ? ? ?
• No tak si to vem...Žitava v raním oparu... Žitava v mlze! Myslím, že má sedm věží...no tak si to vem, když jde mlha po ránu, ... dyť tam jde ta mlha od řeky, on Nisy, od Naisky … jak my říkáme, a z těch dolů polskejch, z těch taky.
• To tam je tolika mlhy? A jak to souvisí s tím, jestli to má hotový?
• ...tak jak můžeš dopředu vědět, kolik je věží viditelnejch?! No... někdy jsou vidět všechny, někdy třeba jen dvě, někdy jen tři. Malíř měl den před tím jen tři věže hotový. No úplný nervy...tak mu říkám, ať to udělá, že to je už hotový. Hustá mlha a posouvá se, tak nemusej bejt všechny věže vidět … to víš, to máš jako v Chomutově. Tam ta mlha tekla ulicema, od Prahy, pěkně podjezdem na křižovatku a pak se to tam rozdělilo do ulic. Ze sedmýho patra jsem na to koukal.
• A jó – on na to, - takže jaká bude mlha, tolik bude věží!
• No asi tak bych to viděl...a nikdo neví, že to není hotový, když je ta mlha, no...! Bude to hotový pro ten den, pro tu ranní mlhu toho dne, né?!
• A jooo, no tos mě teda uklidnil – mi Václav, ten malíř, tehdá v tý hospodě řekl .
• A jak to dopadlo?
• Dopadlo to tak, že mlha trochu padla a nakonec byly vidět všechny!
• Malíř je domaloval, jo?!
• Jaký domaloval?...jsem ti vysvětlil, na tý mlze že to záleželo, prostě byly všechny, všech sedm … víc ze mě nedostaneš!

Více k výstavě: Z D E

Hovory, ovšem... trpaslíci, chlebíčky, a jak to vlastně bylo

„Hovory, ovšem...“ , teď se jedná o ty „dubnové“, tuhle středu 27.4. Už jsem tady uvedl ukázky našich hostů … Zorky a Pavla. Teď jsem ale dostal ilustrační fotografii k Pavlovu příspěvku o těch Trpaslíkách...nebo Trpaslících. No, řekněme, že oboje je správně, tak si každý dle svého vyberte....a to mi teda nejde jinak, nežli ten příspěvek znovu zveřejnit i s dokumentací, tedy fotografií potvrzující, co bylo psáno:

 …Na jednom konci balkonu stojí skříňka bez dveří.Bydlí tam trpaslíci a kočka. Trpaslíci nahoře, kočka dole.Trpaslíci zůstávají stále na svých místech (aspoň dokud je někdo pozoruje).Kočka si poleží a jde zase jinam.Když usedneš na lavičku na druhém konci balkonu,máš je na očích všechny:trpaslíky nahoře, kočku dole.

Myslím, že to dostatečně charakterizuje našeho hosta, a že se tedy asi máme u nás v Jablonci opravdu na koho těšit.

Ještě prozradím maličkost, na Zorku, ze zákulisí naší domluvy. Nejsem si tak úplně zcela jist, proč mi vystoupení u nás v "Kavárně FR" v Domě česko-německého porozumění slíbila, ale moc bych za to nedal, že …

...to bylo tak: Když jsem vystupoval v „Jiným kafi“, leccos se, jak to tak bývá, kór když se večer protáhne, leccos se probere. Taky o chlebíčkách jsme mluvili. Už přesně nevím, jak to bylo, ale na jedno si pamatuju: „...no, klidně deset!“ - těmi slovy jsem tu „chlebíčkovou“ diskusi tenkrát ukončil.

No... a tak si dneska říkám, kdoví, proč ta Zorka to moje pozvání přijala. Co myslíte?

                                                                                                             Milan Brož

Více o dubnových HOVORECH viz: Z D E

PS...na středu odpoledne už mám deset chlebíčků objednanejch

Ukázka laskavé tvorby hostů dubnových "Hovorů..."

Dovoluji si tímto zveřejnit malou ukázku laskavé tvorby našich hostů, kteří s námi v rýnovickém Domě česko-německého přátelství povedou ve středu 27.4.2016 dubnové "Hovory, ovšem..."

                                                       Pavel Kukal

 …

Na jednom konci balkonu stojí skříňka bez dveří.
Bydlí tam trpaslíci a kočka.
 Trpaslíci nahoře, kočka dole.
Trpaslíci zůstávají stále na svých místech
(aspoň dokud je někdo pozoruje).
Kočka si poleží a jde zase jinam.
Když usedneš na lavičku na druhém konci balkonu,
máš je na očích všechny:
                                                             trpaslíky nahoře, kočku dole.

PRAŽSKÝ  MOTIV

(z vinárny U zlaté studny r.198‘)

Vem nás Bůh na milost, když srdce žárem plane!

Ten večer pili jsme jak staří Burgunďané.

Město již usíná, zmizely z ulic davy.

Od lávky nad mlýny snad zaslechnout lze splavy.

Naproti dívky dvě usedly k vínu spolu.

Pozvání přijaly by snad- a nejen k stolu.

V pohledech zářivých vše uhodnouti dá se.

Slovo by stačilo- a vzdát pak poctu kráse?

Těžká je odpověď, zda ret či víno sladší.

Střetly se pohledy, v svém každý zůstal radši.

Vzpomínám po létech a srdce už jsou jiná:

Dnes by nám nestačil jen půvab toho vína!

          Zora Šimůnková:

          Taky způsob namlouvání

          Utáhla jsem tě, jak
          kolem krku smyčku.
          Utáhla jsem tě na básničku.

                    Lehce snová

                    Spát s tebou

                    zdá se

                    snem v celé kráse.

                              Na louce a v životě

                              Kolik je na louce stvolů,

                              tolik je v životě volů…

Vasil, víla, voda

V pravé poledne pospíchal voják Vasil podle potoka.

V potoce vodní víla vykopávala vrby. Vysoký, vlasatý Vasil připadal víle pohledný.

Přestala vykopávat, volala: Vasile, pojď vypomoci. Podpořila výzvu větou: pomůže-li Vasil vykopávat vrby, poveselí se víla s Vasilem.

Voják Vasil přestal pospíchat.

Padl vlahý večer, všechno vonělo – Vasil pořád pilně pracoval. Příliš vrb pro vykopání.

Po poslední vrbě padl vyčerpáním pod pařezy. Víla vyspávala, v tom však procitla. Vstala a vyřkla: – Vasile, veselit!!!

Vasil prosil: – Vynechme veselení, vodní vílo…Příliš vyčerpán.

Vasilovo vysvětlení vílu pobavilo: – Pouhá výmluva, Vasile. Pamatuj: voják vydrží víc…

– Vasile, veselit!

– Panebože, vzlykl Vasil…

  

(variace na P a V)

Dubnové HOVORY, ovšem ...

Ovšem, že Hovory, ovšem... jsou o všem. Alespoň se o to snažíme, aby O všem byly …my všichni, spolu s našimi hosty. Samozřejmě, že to je vždy tak trochu domluvené, však kdyby nebylo, nebylo by ani hostů. Ale jen tak trochu, nechci hosty svazovat nějakými hranicemi. Ten každý Večer se vždy ten večer tvoří, a kdybychom ho opakovali zítra, i v tom samém složení, bude to pokaždé jiné. Takže dopředu vlastně úplně nikdy úplně všechno nevíme.

Karel   Milan   Vincek

Prostě jsou ty Večery otevřené a čekáme, jak to nakonec dopadne. Dobře to dopadlo s představením již před padesáti lety zesnulým básníkem Ladislavem, i s hudebníkem, redaktorem a básníkem Martinem, s manžely – terapeuty, malíři a básníky Markétou a Jeffem, hudebníky a recitátory bratry Ondrou a Jakubem, … a večery dobře dopadly i s mladou básnířkou a hudebnicí Kristýnkou nebo i s písničkářkou Katy, a básníkem fotografem JardouFrantou (to není chyba, já ho tak píšu).

Zorka a Kuky tančící

Čekají nás Hovory, ovšem... , osmé z letošního ročníku, ty dubnové. Ani nyní nemám obavy o to, jak to dopadne, zvláště když … prozradím … navštíví nás další velmi zajímavá manželská dvojice, Zorka a Kuky, alias básnířka a organizátorka mnoha soutěží a literárních pořadů, paní ZORA ŠIMŮNKOVÁ a pan PAVEL KUKAL, mimo jiné autor mnoha básnických sbírek, povídek, zakladatel Skupiny XXVI. Prozradím... měli přijet již na podzim, ale protože na Kukyho spadlo auto – ale jen trošku, plánované podzimní vystoupení, protože Zorka se bojí jezdit na sněhu, muselo z toho důvodu být přeloženo až na jaro. … a jsem zvědav, zda s nimi přijedou i jejich kočky.

P O Z V Á N K A

Milana Brože a Galerie FR

na dubnové

HOVORY, ovšem...

Hosté večera

Zora Šimůnková

básnířka a organizátorka četných literárních

soutěží a pořadů

Pavel Kukal

básník – autor několika sbírek, prozaik

X X X

Bylo nebylo,

Každý, Někdo, Kdokoliv a Nikdo...

...

Středa 27.duben 2016 v 18.00 hodin

(jako vždy čekáme, až dojede autobus)

Dům česko-německého porozumění

Jablonec n.N. - Rýnovice

Těšíme se na setkání!

M.Brož 603 543 751  P.Laurin 732 551 425 

zády Zorka

Ještě prozradím, paní Zorka organizuje známé literární Večery přiměřených depresí v žižkovské kavárně Jinýkafe. Měl jsem tu čest zde, respektive tam z podzimku jako jeden z hostů toho večera vystoupit. Vzal jsem s sebou tenkrát vám všem jistě známé hudebníky - houslistu Vincka a kytaristu Karla Jiroše. ...a ...dopadlo to báječně. 

No, nic... jenom tím chci říci, že nám vlastně tu návštěvu Zorka s Kukym tak trochu dluží.

Karel   Milan   Zorka

Poklepáním na jména našich hostů a na v textu jinak barevné odkazy se můžete dozvědět více. Použité fotografie jsou z naší návštěvy Večera přiměřených depresí-viz foto.Přijměte proto naše srdečné pozvání, podrobnosti na pozvánce viz výše.

                                                                                                        Za všechny Milan Brož

Základ nového blogu

Tak...nesmějte se, prosím. Bojuju s tím, jak můžu, moc mi to nejde, ale někam jsem se už přece jenom doplácal.

Aha, že nevíte, oč běží? Ale to je jednoduché, snažím se tu sám sobě si vytvořit blog. Ani zatím nevím, jak to vypadá, když se to uzavře...vlastně až se to otevře ... no, uvidíme. Také se asi bude měnit vzhled, tedy jde-li to, to já ještě nevím. Nemám to zdaleka...vlastně ani zblízka...propátrané, ...si ale říkám, když to nepůjde, tak to smažu, to snad půjde, ne?!

Tak zatím, musím na obchůzku, píšu to tu (zápasím s tím) na strážnici nočního hlídače, ... tak já jdu.

Tak zatím...!             Milan B.