O Kubánkách... Josefovi a Zbyňkovi

Více foto: Z D E

Chodím tam za Kubánkem rok co rok. Z jara, když začneme po zimě znovu chalupařit, pravidelně. Je tam v okolí těch pomníků spousta, po převratu vesměs restaurovaných, některé byly dokonce vykopány z pole. V šestašedesátém v předminulém století se tu odehrávala bitva u Jičína. Zasáhlo to spoustu obcí, tam u nás Brada, Rybníček, Jinolice, Podůlší. Zámezím se Prušáci, kryti zdejším terením zlomem před rakouským dělostřelectvem na Bradech, hrnuli přes Dílce a pod Zebínem na Jičín. Přes pět tisíc mrtvých, tuším... po té bitvě na Chlumu u Hradce to byla druhá největší bitva té Rakousko-Pruské války.

Foto z panelu poblíž.

Ty pomníky jsou všude, při cestách, v poli, na zahradě, u rybníka, a do osária u Kbelnice svezli ostatky všech, ať vojínů, tak důstojníků … vesměs vzdávají hold bojovníkům padlým na obou stranách. Jen ten jeden jediný je trochu jiný. Nahoře na svahu, nad rybníkem Valcha, na pomezí stráně a rozlehlého pole se mezi dnes už vzrostlými lipami nachází pomník Josefa Kubánka, kolovrátkáře z blízké Železnice. Jeho minipříběh je psán na blízké tabuli – viz foto. Jiný pomník civilistovi neznám.

Má tam Kubánek nad Valchou krásný rozhled. Na východ k Železnici na Kumburk, Bradlec, trochu víc doleva na Tábor, za kterým se nachází Lomnice n.P., ještě víc vlevo ke Košovu a k obci s krásným jménem Morcinov. Kousek za se nachází známé lomnické skokanské můstky V Popelkách, ty ale viděl nejdou. Na druhou stranu, na západ vidíme Jičín, trochu vlevo blízký Zebín a víc vpravo vzdálený Veliš se svými čertovskými - sirnými výdechy. A dole sám rybník Valcha, s labuťemi, volavkami, kachnami, čírkami. A hned vedle, kde se do Valchy vlévá Cidlina, sídlí v travinách i moták pochop.

Více foto: Z D E

Kubánek, to jméno tam není nikterak vzácné, jak na Jičínsku tak zejména pak na Mladoboleslavsku, na Sobotecku. Právě odtamtud pochází i rodina mého kamaráda Zbyňka, na kterého si tu vždycky také zavzpomínám, možná i kvůli němu mne to tam teď, ke Kubánkovu pomníku, táhne ještě víc.

X X X

Zbyněk Kubánek, před časem nás opustil, měli jsme tu možnost se s ním v úzkém kruhu jeho rodiny rozloučit. Malíř, pedagog na naší umělecké škole, děti... pardon... studenti ho milovali. Také člen našeho PSPŠ – Pánského Spolku Přátel Šachu, zásadní měrou se podílel na vzniku dnes již dvacetiletého Mississippi bbálu na Presidentské chatě.

Od té doby tam nad Valchou postojím o hodně déle. Nějak jsem si z toho starého pomníku udělal i „Památku“ na Zbyňka. Vždyť i on to místo znal, když byl u nás na chalupě na návštěvě, ukázal jsem mu ho. To bylo roků, co jsme spolu bydleli v jednou domě. Dávali jsme si i dárky, tak obyčejně...když se některému u toho druhého něco líbilo, ten mu to prostě dal. Dovedl být velmi nezištný. Např. kamarádovi, který měl krásnou sbírku hrníčků, věnoval historické porcelánové hodiny:  „...no že se to k sobě přece hodí, ne?!“ - měl prostě umělecké cítění. Nosíval jsem mu kapra, ne že bych byl rybář, ale … když už žil sám, na Vánoce štědrovečerní večeři, a po rodinném rozdávání dárků pak u nás i u stromku poseděl. Nebo vzpomínám, jak se ztratil. Třída ho zatloukla tak, že vedení školy ani pedagogický sbor nic netušily. Studenti tehdy vyslali zvědy všude, kam domysleli, i k nám. Jak jsme si oddechli, když můj syn-také jeho bývalý žák, na můj příkaz násilně přes balkon vniknul do jeho bytu a tam ho „nenašel ležet“! … Zbyněk totiž trpěl velmi vysokým tlakem, měli jsme statrost... a kde byl? U doktora, bývalo mu v posledních letech hodně zle. Jen to prostě zapomněl nahlásit!

Více foto: Z D E

Patřil k tomu typu chlapů, kteří se o sebe nedokáží postarat. Stále více se začal vyhýbat společnosti, kamarádům. Mrzout se z něho stával. Uměl to se dřevem, i s jinými materiály. Na jedné straně dokázal např. ručně vytvarovat profesionální pažbu k revolveru, na té druhé si nedokázal sjednat opravu topení... nebyl praktik. A tak úlevou mu bylo, když poslední etapu svého života prožil v teple Domova seniorů v jabloneckém Mšeně.

X X X

Tak, ještě se jednou za Kubánkama ohlédnu a už sestupujeme k Valše. Příště si asi vezmu zase dalekohled … no na pozorování těch vodních ptáků. Asi skočím do Železnice k Jindrovi ... od té doby, co odtamtud máme pejska, říkáme do rodiny... na dvě.