Chata na Proseči

„A víte, že tam už roste nová?!“

„Neříkejte, dyť to vyhořelo né? ...dyť to bylo vytunelovaný!“

„No, to vám teď takhle všechno neřeknu, ale...“

„...a pojistnej podvod! ...né?...přece to byl, ...ale tu díru po tý demolici už srovnali, kvůli bezpečí! ...né?“

foto ze "špacíru"  Z D E

Ten úryvek rozhovoru o chatě na Proseči jsem "zaslech" ve frontě ...né, u řezníka né, tam se stávalo za „bolšanů“, ...u kasy superhyperultraobr krámu, tam se dneska stojí fronty. Nedalo mi to „Vypravím se tam, jen co trochu času mi vybude, vezmu psa a uvidím na vlastní oči!“

Tak! Jakmile „vybyl“ čas, už si to s Brunem mašírujeme na "Prosečskej" hřeben. Moc dobře to tu známe, s dětma jsme sem chodili velmi často. Teď už míň, ale jednou za rok, za dva, si to tu projdem. Někdy až na konec, až k bývalým skokanským můstkům za Vratislavicema, dál to pak vezmem kolem rybníků a dolu na tramvaj. Ale to v plánu dnes nemám. Tam a zpět. A uvidíme, co je na tom zaslechnutém rozhovoru pravdy.

Úplně to tam zpustlo. Rozhledna stát zůstala, to jo. Dokonce snad byla stále přístupná. Ale chata, ta slavná Chata na Proseči, ta vzala za své, ostatně jako mnoho podobného v tom čase po „devětaosmdesátém“. Těch „vykuků“, co se v té době vyrojilo, co se uměli „tak dobře postarat“, jen že svou vlastní kapsu naplnili ...a víc? ...už nic! Takové pomníky tristní tu po nich zůstaly, jen pár příkladů: Tajwan, Bramberk, Jizerka, Hotel Praha...né, to stačí, každej můžem jmenovat dál. Horko těžko se to napravuje, něco už se podařilo, ale... pravda, uběhlo už pětadvacet let. Jen povzdechnout si člověk musí.

Nechme toho, to k ničemu nevede. Už jsme v lese, Bruno zleva do prava, nějaké houbaře potkáváme, také sběrače borůvek zahlédnu. „To jsem teda zvědavej!“ - mi běhá hlavou, když už jsem v místech kde prúsekem doleva dolu vidím prosečský hřbitov. K rozhledně je to odsud už jen kousek. Vzpomínky, vzpomínky. Několikráte, když jsme měli „hlídání“, i na tancovačce jsme tu byli. Vždycky se tu hrálo dobré „country“, třeba i s předvedením těch tanců... v Jablonci se country tance dost pěstovaly. I s „baskeťákama“ jsme si tu udělali „sezení“. Ale pak, zmar nad zmar. Chata zavřená, pomalu to tu pustne, a co se nepoužívá, však víme, mnoho nezvaných návštěvníků mívá. Až najednou proskočila ta zpráva: „Prosečská hoří!“

foto ze "špacíru"  Z D E

„Tak to je konečná!“ si nejeden z nás říkal. Pravda, návštěvnost těch míst po té události rapidně vzrostla, každý
chtěl spatřit tu spoušť. Po nějakém čase „to“ odklidili. Pak i tu díru, co po stavbě zbyla, pro bezpečí kolemjdoucích, a hlavně dětí, zasypali. Přece jen ta cesta, ta „hřebenovka“ je dost frekventovaná.

Páni! … už vidím. Opravdu, stojí tam „nová“! Rychle přidávám do kroku. Jo jo, ještě to tu je staveniště, ale „barák" už stojí, kolem plno stavebního materiálu, dva „maníci“, míchačka běží. Páni! … a je hezká, ta stavba, kámen, dřevo, opravdu se mi líbí. Na jih k Proseči (obci) terasa, .

Nevím, neznám „Kdo za to může“...ani za tu minulost, ani za tu současnost. Asi by nebylo těžké si to zjistit, ale pro mne...nač? Za tu současnost bych „viníkovi“ chtěl poděkovat a Chatě i „mu“ popřát dobrou budoucnost, spoustu spokojených hostů a „díky! ...velké díky!“

Pár fotografií snad dostatečně dokumentuje stav, ve kterém jsem „to dílo“ nalezl. Máte-li zájem, prosím, zvu vás na procházku, však i cestou je co k vidění...na sever k Jizerkám v Lukášově je patrna už stavba nové silnice, nahoře vidíme Webrovku, Severák, Hrabětickou louku, na druhou stranu Ještěd, Pláně, dolu prosečský hřbitov. Bylo to pár dnů po té větrné smršti, i to je z fotek patrno.

Tak se běžte podívat!

MW