O K N O ...aneb "vono to ale vůbec není tak jednoduchý!"

„Tak, podařilo se to, alespoň jedno okno máme nový!“

... si určitě řekli. Ne...nechci dehonestoval ty, kteří si vyměnili staré okno za nové. To by asi bylo velmi zjednodušující a zlehčující, však podívejme, musel to být řemeslník dobrý, vždyť řemeslně to je zvládnuté precizně.

...však podívejme, musel to být řemeslník dobrý,
vždyť řemeslně to je zvládnuté precizně.

Zamýšlím se nad osudem domů takových a jim podobných. Ne, nemyslím „takových“ z hlediska architektury, jejich významu, doby postavení, významných obyvatel tam v minulosti žijících, ...a podobně. Přemýšlím nad „takovými“, které již nejsou ve vymezené oblasti městské pamatkové zóny. Některé jsou na tom ještě hůř, jiné jsou již dávno za velké peníze opraverné, ale už to nejsou ony, „genius loci“ toho místa s jejich přestavbou mizí, stávají se z nich takoví „kočkopsi“, stavebně lze stále odhadnou jejich původní vzhled, ten současný však často hraničí s nevkusem a diletanstvím. V té chvíli, kdy je míjím, hlavou se mi honí myšlenky „Které z těch staveb na tom jsou lépe? ...ty nenávratně opravené?... nebo ty, které na svoji šanci teprve čekají?“ - Třeba budou mít kliku, ujme se jich někdo s citem, staromilec jakýsi a s ním přijde nové vzkříšení té stavby. I takové znám, ano, ale je jich málo, žalostně málo. Většina je těch ostatních a nemálo je i těch, které už nestojí.

Lehko se dá říci „Hlídat, někdo by to, ty opravy, měl hlídat! ...nějakej úřad na radnici! ...nejlépe!“ „Ja...“ - řekl bych, ale nechal to otevřené. Ono to vůbec není tak jednoduché. Nejenom v nás samých, ale i v tomto si neseme neblahé dědictví jak války, tak následné čtyřicetileté epochy socialismu. Obé zásadně zamíchalo jak s námi lidmi, tak s naším majetkem... o dobovém myšlení ani nemluvě. Obé, jak lidé ...a my v Sudetech o tom víme své, tak ten majetek, se přelévalo sem tam, až to nakonec skončilo výsledkem, který známe dnes – tedy současným stavem.

Původní okno, na domě vpravo

Znám činžák, pěknej, trochu spustlej, pravda. Bývalý vývozní dům, kvartýry jak „Brno“, přístavek, kde se kompletovalo a balilo, průjezd. Nic neobvyklého, v Jablonci nad Nisou. Má jednu smůlu ten barák, stojí mimo hranice památkové zóny. Byt exportérův byl po válce rozdělen na dva. Dále jeden byt v přízemí, z expedičních prostor ve dvoře po letité existenci „aťasu“ je také byt, další byl zbudován na půdě a šestý je v patře nad tou bývalou expedicí-aťasem. Činžák byl postupně rozprodán na byty. Spoučasné osazenstvo je takovéto: umělec, starší důchodce, jeden manželský pár mladších důchodců, čtyřicátnice, třicátník a rodina Bulharů s dcerou. Společné renovace: 2 balkony ze tří, elektrika ve společných prostorech, částečně vodoinstalace, střecha, zvonky.

Nově adaptované byty jsou tři, to ale každý za své. Dům měl původně bílá okna. V patře oba byty je mají vyměněna, zase za bílá, ale plastová. Jedny se vzhledem přibližují původním, jedny ani v nejmenším. Umělec v přístavku přes to, že plastová okna silně kritizoval, je nakonec má také plastová „ale“ - hnědá, oproti původním bílým, a to mu už nevadí. A teď s tím něco dělejte. Dole v přízemí ten nejstarší, ale ani ten

...a mají tam na něm i kytky

 nejmladší, na výměnu oken nemají, tak se jim zdárně rozpadají ty původní. Něco si už všichni ve společném fondu zase našetřili, chtělo by to postupně začít pracovat na fasádě, zezadu, a zateplit. Ze předu by to chtěli „do původního“, i se štuky, ale to až později. Leč... za tohoto technického stavu soukromých částí obvodového pláště, tedy oken, ...jak na to? Také na dotace nedosáhnou … nejsou v zóně. Situace je vpravdě neřešitelná. A otázka „Myslíte, že za původního majitele a řádného „běhu věcí“ by stav toho domu byl také takový?“ - se jeví jen jako čisto čistá provokace. A druhá „Mohou za to snad nějak ti obyvatelé?“ - je už skora až „o přesdržku“ (pardon).

Na závěr se vraťme k tomu „novému oknu“ domu na fotografii. Určitě z toho mají radost ...a mají tam na něm i kytky.

Chce ještě někdo něco dodat???


(mw)