Jablonecká radnice

Tato naše vyjímečná funkcionalisticko-konstruktivistická stavba (nikde jsem přesnější určení stylu nenašel), plná rozporů a střetu názorů, opět upíná k sobě pozornost. Co město, kterému vládne, je už třicet osm let mým domovem, střetávám se prakticky jen se dvěma názorovými tábory: jedni ji obdivují, druhým se nelíbí. Nežli se dostanu k meritu věci, dovolte mi o ní jen pár slov.

Jedná je o jednu ze dvou radnic postavených v naší republice v období mezi dvěma válkami. Která je ta druhá – hádejte, prozradím později, jen upozorňuji, že v Čechách a na Moravě jest daleko známější, nežli ta naše, nese si i daleko větší prestiž. Jsme tedy té naší krasavici hodně co dlužni. Kdo ví, kolik jablonečáků k ní má alespoň takový vztah, jako pan Ropracht.

Vyprávěl mi, ten pan Ropracht, je to asi dva roky, že za ta léta, co tu stává na náměstí před radnicí se svým stánkem na našich trzích a slavnostech, nikdy ho nenapadlo se do radnice podívat. Až jednou ...na záchod potřeboval. A když se tak motal v jejích útrobách, prvně ho jakýsi člověk udáním azimutu na WC vysvobodil a pak provedl.

„Nevím, kdo to byl, úředník či nějakej radní, ale věděl toho hodně!“ - a pokračoval, jak o každým použitým kamenu věděl, odkud ho dovezli, jaké lampy, dřevo a.... a... a... „A od těch dob, panečku, si toho místa tady před tou vaší radnicí cením dvojnásobně!“ - končil svoje vyprávění a se slovy „.. tenhle je na mě!“ - mi podal frťánek slivovice.

Pana Roprachta jistě znáte... jezdí na naše Trhy pravidelně a u jeho stánku se slivovicí, kde se vždycky probere všechno, se setkávájí „generace“.

Již před lety se naše město rozhodlo vrátit jí její krásu a originalitu kompletní rekonstrukcí, včetně například i osvětlovacích těles a takových maličkostí, jako jsou kličky u oken ap. Jen škoda, že noblesnímu restauračnímu zařízení v suterénu už asi opravdu odzvonilo, a že se neujal ani nápad zřídit zde „městské museum“, které naše město velmi postrádá.

Vnitřních rekonstrukcí...kino už je hotové... si „jeden“ , když náhodou zrovna něco „na úřadě“ nepotřeboval, vlastně ani nevšiml. Až teď, kdy dochází na „vnější plášť“, čili po našem na „fasádu“, to již vidíme všichni. A začalo se západní částí, včetně věže. Měsíce se jakoby nic nedělo, ale za modrým hábitem ochraných textilií probíhal na lešení čilý řemeslný ruch. A „veřejnost“ se náhle začala starat:

„Jaký to bude?“

„Nechaj tomu tu samou barvu?“

„No to snad né!...a ta komunistická fialová, fuj!!! ... tím se natíraly sokly u paneláků!
„Mě by se líbila šedá, taková ta noblesní...pánečku, to by bylo!“

A podobné diskuse o budoucí barvě fasády probíhají všude. Až najednou ...stavbaři odhalili jeden roh, zrovna ten pod věží. A je světle šedý. Lidé se zastavují, hodnotí, fotí. Postávám často tam naproti, na rohu u „Jizerky“ a poslouchám. Většině se to takhle líbí, ale „Bacha, bacha, koukněte na to pořádně, to se bude ještě natírat!“ - říká jeden, a jsme vlastně na začátku, jaká že ta konečná barva nakonec bude. Diskusi uzavírá další z hloučku slovy „A mě by se to zrovna takhle líbilo!...“ - asi nějakej znalec, protože pokračuje „...bylo by to takové odlehčené, celá ta hmota té stavby by ten prostor tak nezatěžovala, nechala by vyniknout těm domům okolo, jejich fasádám... mě by se to tak fakt líbilo!“ - uzavírá.

Tak nevím, co si o tom myslíte vy? Já za sebe můžu říci zrovna s tím dotyčným „Mě by se to takhle také docela líbilo.“ Připojená foto dokumentují současný stav a počítačová perokresba evokuje k té šedivé. Však si to každý může vytisknout, i několikrát, a jen tak pro sebe vybarvit různejma „fasádama“.

.

.
.

A jó... a která že je ta druhá meziválečná radnice? No přece ta … v Ostravě.

mw