neděle 27. listopadu 2016

Martin Trdla - ukázka tvorby


Hostem listopadových "HOVORŮ, ovšem...." bude, vedle například Radka Lehkoživa, jeden z nejtalentovanějších básníků současné doby - MARTIN TRDLA. Malý výběr ze současné jeho tvorby uvádím  níže.



Být

Bryndáme si na tepláky pohodu,
když Pohlreich v televizi vavřínem
poceluje kapří srdce.

Vryti při tom do otomanů poprděných od mamičky
vměstnáváme do cév vysočinu a slané kešu,

přímočarost je zaházená
zavařovacími sklenicemi.

Nad dopisy, chorobami,
nevěrou a minulostí
se pohádáme až zítra.

Z cizího krev neteče,
nikdo nic neviděl,
prádlo se suší.

Na chodbě Kain posunul
desetinnou čárku na vodoměru.


Dál

Na obrubě tmy
dlabal jsem tak houževnatě
do severní strany duše,
až téměř postřehla to fotobuňka
od jejích dveří.

Byl jsem tak blízko,
že málem pomačkal pahýly
pravdě po obrně,

že skoro vykřesal větu nakousnutou
v dávnověku,
zacítil, že nepotřebuji druhého člověka,
abych vyslovil sám sebe.

Pak však řinkot první tramvaje
zašmejdil po pokoji
jak neodbytný exekutor
a já vstal, vyčistil si zuby
a odešel na další směnu.


Obavy

Bojím se
nových výmluv na starou dobu
a starých chyb v té přicházející,
bouchání do stolů, když spojencem je řev.

Bojím se
lidí, co odstartují hovor rozkazem: "Hej, poslouchej!",
těch, kteří neví, že se ze dveří nejprve vychází
a pak do nich teprve vchází,
těch co v autě nepoužívají blinkry,
že už se nenajde žádná další Andula Sedláčková,
která nepůjde s ostatními hajlovat.

Bojím se,
že budu mít v něčem úspěch, ale jako lidská bytost
zůstanu naprostý amatér,
že v půl třetí ráno zapatlán dresingem a lítostivostí
budu tak moc toužit po obejmutí.

Bojím se
dne, kdy si koupím televizi
a že příští básnické klání vyhraje opět někdo,
kdo napíše o Osvětimi nebo Treblince.

Bojím se,
že na mém epitafu budou pravopisné chyby a smajlíci.

Tak si ze strachu raději dopředu léhám na zem,
protože odtud již není kam spadnout.


Opilec

Podobal se postavě z Gogolova románu,
nesl se nadutě jak Caesar u Alesie.
Pod zlomenou paličkou od tympánu
hrála jeho armáda nakažlivé melodie.

Chodcům však připomínal slona v porcelánu,
co kly mu odřízli lovci z kmene Samburu.
Též ploužil se spíš jak Ahasver ze šantánu
než s čakrami vyladěnými povznesený guru.

Jo, ten měl teda ránu
takhle časně k ránu!


Seděl jsem tam a díval se

Věnováno R. A. Zimmermanovi

Dva plus dva tady nutně nemusí znamenat čtyři,
hlavně když venku bečí první klaksony
a pšoukají vymrzlé autobusy,
z tohodle místa ti manželka nepošle kýčovitou pohlednici,
tenhle motiv oni fotografovat nechtějí.
Tady si vrabec sedá na sochu obra,
Goliáš zalehává Davida,
zde probíhá zatěžkávací zkouška slov
v blízkosti kladiv,
sem si nepřineseš podložku na jógu
s výjevy čaker,
ani knížku.
Tady se nad jídelníčkem nenaklání perspektivní mladý pár
s růžovými vymydlenými tvářičkami,
co si mezi sebou vyměňuje skvěle načasované repliky,
svěží, škádlivé, vypointované.
Tady se poslouchají aforismy
štamgasta od kulečníku
a košilaté historky zaslechnuté
ve vedlejších pokojích,
tady stáří nutně nemusí znamenat záruku kvality,
ale opovaž se to vyřknout nahlas!
Tvé hluboké zanícení tu najednou klouže po povrchu,
sotva se ho dotýká,
stejně tak tvůj elán,
který ti brzy vyklepou společně se zasviněným ubrusem.
Pár náhle bezcenných drobků letí k vedlejšímu stolu,
kde šmouhy po pláči přisály se na pokožku ošklivé holky
jako mazlavý jíl,
jenž si odtud odneseš urputně zakousnutý do podrážek.
Bahnem budou protažená všechna uboze velká ega.
Tady se deratizují odchylky a jinakosti,
přejí ti hodně zážitků a žádné rakoviny,
ale myslí to ve skutečnosti naopak.
Možná, že hrůza získala lokální podobu!
Dumáš nad tím, co by se stalo,
kdybys tu seděl nahý a obézní,
kdyby od dveří za tebou kráčel páv
a ty ho před nimi po čajových lžičkách
důstojně krmil kostkami cukru.
Přemýšlíš, kdo z nich ti je schopen
strčit nohu do dveří od bytu i duše,
zatímco paní, které tu říkají Maminka, usnula
a strčila si nos do instantní polévky.
Toužíš na tomhle místě protancovat strach
a zbytek nechat si opít láskou,
toužíš, aby po tvých unáhlených výrocích
neodpadávali kamarádi
jako malomocní,
aby tě něco přinutilo být vzorově šťastný,
protože v tomhle jsi fakt amatér.
Proto tu sedíš nad zvětralým pivem,
protože zatracení dokáže být přitažlivé,
jelikož tihle démoni nejsou vypůjčení z rekvizitárny,
ani koupení na e-shopu či v zastavárně,
tihle jsou opravdoví a bez uzardění se
na tebe vymočí.
Tady nemusíš svoji karmu vykupovat
sdílením fotek na Facebooku
s holčičkou, jež zoufale potřebuje dárce kostní dřeně,
tady ti tvůj vnitřní jukebox hraje zadarmo
Volka, Dylana i lidovky.
V těchto místnostech pracoval bys
za stravu a nocleh,
nechal si předávat vyznamenání
a zase odjímat.
Byl bys posedlý a tvrdošíjný,
tvé činy by sledovaly
velké nahnědlé oči místních zářivek.
Strkal bys hlavu do tlamy podrážděného lva.
Byl bys náhodou, ke které došlo jen jednou.
A těch káv!


Nejsme

Nejsem sportovec
nejsem obdivovatel motocyklů
nejsem otec
nejsem homosexuál

nejsem básník
nejsem Baudelaire
Majakovskij
Holan
Hrabě
Šebek

nejsem vaše atrakce
(ne nejsem šaman)
co se ve výskoku vymočí
do své levé nosní dírky

ne nebudu mluvit
zase tím očekávaným hlasem


Štěstí

Nejvěrnější abonent
získá křovinořez!
(štěrk věnem oblaka,
Kristýna houpacího oře)

Nejvěrnější křovinořez
získá abonenta!
(notorik panáka,
nohshledi křepké páteře)

Můj dar bude ututlán.


Tok

Mazání chleba,
pěnice zpěv,
něha má tlapky,

příští bude
smrtelná.


                                martin trdla



Žádné komentáře:

Okomentovat