HOVORY, ovšem... hosté: Olga Fikrlová a Michal Matzenauer

Listopadový večer určitě bude stát za to
29.11.17' v 18 hod./ Kavárna a galerie FR / Jablonec n.N.-Rýnovice

Představím „Holku“ ze Slanýho a „Kluka“, co strávil mládí na Vsetíně. Obou bych se chtěl na něco optat, a tak jsem rád, že přijali mé pozvání a věřím, že při našich „Hovorech, ovšem...“, kde lze vždy hovořit „o všem“, na to zbyde dost času.

• Tý „holky“ bych se chtěl optat, zda se dodnes ve slánských restauracích na jídelním lístku nabízí jídlo zvané „čurbes“?
  • ...a zda už ve Slaném spadl hotel Grand.
• Toho „kluka“ zase na to ...to že táta pracoval u Thonetů, zda doma sedává na oné slavné „Thonetce - židli vz.14“, jež vyvzorována byla, ještě u Thonetů ve Vídni, již v r.1859 a proslula pod zadnicemi celého světa, indiánskými a černošskými náčelníky, ověšenými „Jabloneckou bižuterií“, počínaje a vybranou smetánkou londýnských buzines center a pánských klubů konče.
  • ...a taky, jestli ještě pořád na Valachách jsou sušárny trnek, a je-li těch trnek ještě dostatek?... to, že tam se, co barák, pálívávalo, byvše trnek, lemujících "medové loučky" bývávalo v minulosti na Valachách "přehršle".

Tak ale, abych přišel k věci. Je mi ctí a mám radost z toho, že u nás v „Domečku“ budu moci přivítat manželskou dvojici, paní Olgu Fikrlovou-Matzenauerovou a pana Michala Matzenauera. Těším se z toho o to víc, že tento náš listopadový večer je součástí 19.ročníku celorepublikového festivalu „Den poezie“, jenž hold a poctu vzdává básníku z největších, Karlu Hynku Máchovi.

Krátké představení dle vlastních slov paní Olgy:

Olga Fikrlová 

Básnířka, prozaička.
Pocházím ze Slaného, dlouhou dobu jsem žila v Kladně. kde jsem se podílela významně na kulturním životě. (stále trvá). 
Nyní žiji s manželem Michalem Matzenauerem v Praze. 
Aktivity: Divadlo poezie v Kladně, literární a hudební pásma, přednes poezie svojí i klasických autorů. 
Sbírky básní : Květy s vůní cyankáli, Ucho na nebi, Klíč k podzemní zahradě a Zdi a ploty( poslední, letos vyšla)
próza Na Kladensku se krásně lhalo. 
Mívám autorská čtení v literárních klubech v Praze, v Teplicích, Kladně a tam, kam mě pozvou. 
Dodávám: Je kustodkou a lektorkou v Muzeu hl. města Prahy

Michal Matzenauer
Basník, malíř, ilustrátor. Narodil se v Praze, mládí prožil ve Vsetíně. Za minulého režimu směl publikovat pouze v samizdatu. 
Básnické sbírky již svobodně vydané : Postavy na zpracování, Soukromý labyrint, Po kameni cesta, Životopisy a jiné básně, Ostrovy v hlavě. 
Zúčastnil se autorských čtení v klubech v Praze 
Měl řadu výstav doma i v zahraničí. Účast na skupinových výstavách, poslední významná se konala v galerii v kostele v Mostě

Těšíme se všichni na setkání.

                                           Milan Brož

Ukázka tvorby:

Olga Fikrlová

Věčná inspirace

Za třicet stříbrných
prodáváme svoje Golgoty
a věšíme na ploty
své zbloudilé duše
Za třicet stříbrných
pějeme Jidášovi arie
že zas tak špatně nežije

Za třicet stříbrných
prodáme i dětský smích
A zmrznem sami v závějích
V naději
že nás ohne pekelné
zahřejí...

     Advend

     Ticho adventu a rozjímání
     Co to je?
     Vánoce se blíží
     Tak hurá do boje!
     Manželovi šálu
     Babičce bačkory
     Dětem tablety
     Ať nezlobí
    A třeba teplé ponožky
    Tátovi

     A městem bloudí dáma
     celá uplakaná
     Nemá komu a nemá kam
     Dobře to znám
     Ty bolesti Štědrého večera
     Samota
     Kdy se nikam nevolá
     Dětské postýlky ve sklepení
     Ani manžel už tu není

     Ten sedí někde pod stromečkem
     s jinou dámou
     A určitě ne uplakanou
     Tiše běží vteřiny
     Ona se dívá a střeží
     hodiny na věži
     už aby byla půlnoc!
     To pak jde na půlnoční
     V Boha už nevěří
     Ale tam jsou aspoň lidi

Nenávraty

Smutné jsou někdy Nenávraty
závratných vteřin
které odkapávají
do řeky Léthé
jak medové kapky
z brady dítěte

Žádný polibek
se nedá vrátit
žádné milování
domilovat
Žádnou vteřinu beze mě
nevezmeš zpátky
Život je krátky... 

Michal Matzenauer

Ostrovy v hlavě

Něco jako sen

Ta osoba držela mléko
ale to mléko bylo v lahvi
takže to bylo dřív

A když mluvila
bylo to tak intenzivní
jako by se zároveň ptala
jenže nebylo jasné
ani o čem mluvila
ani na co se ptala

Byla to naše situace
ve které jsme se narodili
a která nás celý život
na rozdíl od naděje neopustila

Fotografování

Naučil jsem se fotit
a koupil jsem si fotoaparát
Jednoho dne jsem se vydal do hor
ale nikdo tam na mě nečekal
Stejně mi ale zbylo pár fotografií

Mnoho lidí chodí sem tam
jen já zůstávám tady
Jak ale může být člověk užitečný
když všude jen šlape po havěti
a ta havěť za nic nemůže

Třeba jednou odejdu
kvůli nějaké ženě
se kterou si vyměním fotky
Možná mě něco naučí
K fotografování to určitě potřebovat nebudu
ale třeba se to bude na něco hodit

***

Včera byl den
na který nezapomenu
Pohladil mě vítr

Jen

My leželi jsme jak
ptáci na vejcích
ukrytí ve větvích
vyděšeně pozorovali
jak lámali nám nohy
a ukusovali lesk očí

Též obhospodařovali jsme vích
a do jejich hysterických křiků
jsme líbali křehké duše milenek
které nám připomínaly
že jsme jen...

***

Starý muž nenechá
jedinou myšlenku
v klidu

  

***

Snad takový dědeček
mi jednou povídal příběh jako pohádku
a dodnes nevím jestli tomu věřím nebo ne

A taky říkal že vyrostl mezi popelníky
Vůbec nevím
co tím myslel