úterý 23. ledna 2018

HOVORY, ovšem...ty lednové

...aneb "všechno je jinak"

Hovory“, lednové ovšem, ty jsou na programu. Tak se mi to ale nějak komplikuje, že ani nevím... Ne, nebojte se, večer se připravuje, ale jak to tady napsat, respektive co napsat. Kudy začít a čím skončit? A už z toho mám zase asociaci, aby takhle „pro pánajána“, nedopadl i ten večer...

Jak to tedy vlastně je? Připravuju ty pořady značně dopředu. Aby se to našim hostům hodilo, aby se „Oni“ i „to“ všechno řádně připravilo, a tak. Snažím se zvát mladé i ty druhé, z blízka i z daleka, kluky holky, dámy pány, studenty z gymnázia … aha, ovej!!!... tady je to. „Hosta“ z gymnázia už jsme u nás uvítali. Ze sportovního, z tzv.“Randovky“, ale my tady máme gymnazia dvě. A tak jak k tomu „Balvan“, tedy pro neznalé „Gymnázium U balvanu“, jak k tomu přijde, když ono zatím né! To se musí napravit! Tak jsem počátkem školního roku oslovil našeho nedávného hosta, paní Olinku Fröhlichovou, jinak to, mimo vedoucí „Jabloneckých píšťalek“ a sbormitrině „JANÁČKA“, také profesorku češtiny právě „U balvanu“.
A jak to dopadlo? Dobře. Schůzku, tu první, jsme měli ještě v minulém roce a dohodli se, že se dohodneme ...na programu toho lednového večera „HOVORŮ, ovšem...“ Na tom hostování jsme se dohodli hned. To setkání proběhlo v LaKavárně a přivedla si na mne i kamaráda. Prvních pár vět, přivítání a … najednou mi to došlo! „Ale my se přece známe!...né?!“ A odpovědí mi bylo „Já myslím taky, ano... že se známe!“

Tak už nebylo co vysvětlovat. Přede mnou sedí účastnice jednoho z našich minulých večerů, tehdy ještě žákyně ZUŠ přišla ještě se svoji kamarádkou, také kytaristkou. Přede mnou sedí Bára Bernatová, studentka Gymnázia U balvanu, za sebou roční pobyt za „velkou louží“ a vedle sebe kamaráda a kolegu při vystoupeních Pavla Nováka.

Ta chvíle proběhla nějak rychle, ale tak to bývá, když se sedí v „dobrém“. Slíbili jsme si schůzku po „Novém roce“ a tam že to „dopilujeme“, a popřáli si do „nového roku“ samé... no však to znáte, nej nej nej.                      
Dnes mohu říci, lépe řečeno znovu potvrdit, že večer proběhne. Ale v intencích té základní životní premisy, totiž že „všechno je jinak“. Tak bych asi v podtextu tento lednový večer i pojmenoval: „HOVORY, ovšem... všechno je jinak!“ - tak, ještě s vykřičníkem. Totiž víte, takhle to nějak bylo: „Tak co o vás dvou napsat? ...na blog!“ - se ptám. „Nic...“, nebo víš co? ...koukni na internet, vygugluj si bezbeatu, tam to všechno najdeš!“ Jo, najdu, houby s octem. Odkazů tam je na „bezbeatu“ snad stošedesát. Ale něco o nich?... nic!... jen Kde! Kdy! Jaké to bylo! Jaké to bude! Popřípadě Kdo tam byl. A ještě jeden článek podepsaný Bárou.

Tak řekněte, co z toho použít pro toto psaní. A taky se dozvídám, že „...mluvit moc né, spíše zpívat, jasně, svoje, ale i převzaté...“ pak ještě něco si špitali mezi sebou a nějaké „mobilování“ a že, ať si ještě dopíšu, že to s nima dohodli, aby ten večer byl hezčí a úplnější, tak „že ještě Dan Císař“ - ten prej je pohotovej a bystrej, a „Lucka Císařová, to jsem taky teď dohodl, aby to bylo, a bude to, dobrý!“ - ještě dodal Pavel
Tak, když to říkají, tak to sděluju dál. Bude to „dobrý“. A že z toho vyšel vlastně základ kapely BEZBEATU, to už jen tak připodotýkám.

Všechny vás tedy srdečně zvu na povídání a hraní nejen s Bárou Bernatovou a Pavlem Novákem, ale i Danem a Luckou Císařovými.

Za všechny, i za šéfku Kavárny a Galerie FR Petru Laurin


                                                                                                     Milan Brož


Žádné komentáře:

Okomentovat