Dovoluji si zveřejnit úvodní slovo, jež proneseno bude na zahájení retrospektivy třicetileté umělecké práce mého kamaráda malíře Jana Šimka z Malé Skály, jež světlo světa spatřil ve znamení Blíženců 18.června 1958. Výstava je pořádána k Honzovým šedesátinám.
Dámy a pánové, važení
hosté! …Dobrý den! … buďte vítáni zde, v galerii DETESK, na
dnešní vernisáži výstavy maloskalského výtvarníka, malíře
Jana Šimka.
Nebudu zastírat, že jsme kamarádi, proto o panu Šimkovi budu hovořit jako o Honzovi. Uváděl jsem mu již výstav několik, ať ty v jabloneckém Rosariu či Domě česko-německého porozumění, tak tu v libereckém Babylonu nebo zde v Železnem Brodě tu společnou se svými žáky. Každá z nich měla své téma, svůj námět, říci bych mohl i „své ideologické zabarvení“. Nyní se mi ale dostalo té cti, uvést Honzovi jeho výstavu retrospektivní, výstavu k jeho šedesátinám, které slaví 18.června. Mottem celé dnešní expozice jest tedy jeho třicetiletá tvorba, třicet let práce, třicet let vývoje... jak toho uměleckého, tak toho obyčejného lidského. Tedy třicetiletá retrospektiva jednoho lidského života.
Nebudu zastírat, že jsme kamarádi, proto o panu Šimkovi budu hovořit jako o Honzovi. Uváděl jsem mu již výstav několik, ať ty v jabloneckém Rosariu či Domě česko-německého porozumění, tak tu v libereckém Babylonu nebo zde v Železnem Brodě tu společnou se svými žáky. Každá z nich měla své téma, svůj námět, říci bych mohl i „své ideologické zabarvení“. Nyní se mi ale dostalo té cti, uvést Honzovi jeho výstavu retrospektivní, výstavu k jeho šedesátinám, které slaví 18.června. Mottem celé dnešní expozice jest tedy jeho třicetiletá tvorba, třicet let práce, třicet let vývoje... jak toho uměleckého, tak toho obyčejného lidského. Tedy třicetiletá retrospektiva jednoho lidského života.
Soustředit díla na tuto
výstavu problém nebyl. Je jich dost, ať těch rannějších, tak
těch s let posledních. Co tedy bylo problémem? - Výběr! Výběr
takových obrazů, které by co nejlépe reprezentovaly tu kterou
dobu svého vzniku, tedy i věku svého autora. Nakonec dle
nejlepšího vědomí a svědomí vybráno, dovezeno,
nainstalováno.... a znáte to všichni, když něco dokončíte:
„Aha, tohle né, tohle k tam tomu, a ještě jsem měl vzít, co
jsem vyřadil a opřel o okno...“ Ale času už je málo, už se s
tím nedá nic dělat, už to tu je! ... a tak to tedy dnes a ještě
více jak měsíc a půl návštěvník této galerie může
shlédnout.
x x x
Honza Šimek přišel na
svět v osmapadesátém v Turnově. Pak ještě Železný Brod a Malá
Skála, to je jeho ta … řekněme … geografická linie
života..., na jejímž pozadí se vše promítá: příchod na svět,
věk dětský, jinošský, dospívání! A i dnes Honza, jako správný
patriot, zůstává věren svému, a tu krásnou krajinu údolí
Jizery ,,to POJIZERSKÉ mělecké hnízdo“, které zrod dalo mnoha
významným výtvarníkům, nezapírá.
Že v Honzovi „něco“
bylo, po Bižuterním OU studuje dál a v roce 1979 absolvuje zdejší
proslulou „SKLANDU“, obor výtvarného umění. Díky škraloupu
svého otce u tehdejší vládnoucí strany, který si vysloužil
svým postoje ke vstupu armád Varšavské smlouvy, byla marná jeho
snaha o přijetí na AKADEMII VÝTVARNÝCH UMĚNÍ. Do poloviny
80.let ještě pracuje jako návrhář svítidel v ŽBS, pak však
odchází na „volnou nohu“ a zcela se věnuje „malířině“.
Od r.1994 učí na zdejší ZUŠ.
Přes marné pokusy o AVU
Honza maluje dál. Těží z přátelství s mistry Komárkem,
Jírou.
Nese v sobě
sklářkého výtvarníka profesora Novotného, ovlivněn se cítí
být i Bauchem, Roualtem. Byl snad jediným z „mladých“, kterému
Jíra dělal jakéhosi odborného konzultanta. A prozradím i něco
navíc...komupak se podařilo, aby po mistrově smrti mohl malovat na
jeho plátna a jeho barvami? … Ano, hádáte správně. To pro
jejich vztah je Honza tenkráte obdržel.
x x x
Blíženci … to je
Honzovo znamení. Podivuhodný svět blíženců - tak se jmenovala i
jedna z jeho výstav. Honza jím je až fascinován. Seděli jsme
takhle u piva, řeč šla sama, stačilo jen naslouchat. Uvedu z ní
jen pár fragmentů - Podívejme se na to:
- Turnov – Malá Skála – Železný Brod, tak si sobě blízká místa, nadto spojená stuhou Jizery - blíženci
- Jeho obrazy/další příklad – ať ty data dávnějšího či současná díla. Jistě, vývoj znát je, ale vzájemná blízkost je patrná ... zajisté, blíženci, vždyť pocházejí z jednoho hnízda.
- Není místní krajinář, ale je „zdejškem“ inspirován. Když nechci použit známého „klišé“ je bytostně spjat s..., řeknu hezky česky: hrál tady kuličky, tedy je si s tímto krajem blízký – je jím ovlivňován... jasně, blíženci.
- Vraťme se k Josefu Jírovi. Honza samozřejmě jde na té své pouti po té své cestě, ale nezapírá, že svou tvorbou na něj navázal, inu - byli si blízcí.
- Honza maluje to, co nosí v hlavě. A to je „to tady“ ...nejen krajina, ale i příběhy, život, kamarádi, rodina. Co mu je blízké …
Blíženci
podivuhodný svět - Blíženci!
Co si nesou ve věnci?
A co v ratolesti?...
...štěstí?
...nebo ránu pěstí?
Blíženci...
podivuhodný svět...
A kolik vět
mají ve věnci
třeba milenci?
...nebo bez vět
a slov
jen lov, jenom lov,
či tělesný jen chtíč
a pak rychle pryč?!
Blíženci...
podivuhodný svět...
...a kolik slov a vět
mají hráči?...
mají hráči?...
a kolik bratři?...
Kdo sem všechno
patří?...
jen ten co se bratří,
či i ten co mluví za
tři?
Nač je třeba se ptát,
kdo koho že má rád
– či
kdo koho doved k pláči?
Blíženci...
podivuhodný svět...
podivuhodný svět...
ve kterém nitky vztahů
budují dráhu
co nemá dosti
žádné vzájemnosti
a na kterou krátká je
i sekyra kata,
i zabouchnutá vrata
i
kule
nepřítele...
podivuhodný svět
nepřítele...
podivuhodný svět
… plný
taje
neřestí
i ctností,
co neroztaje
ani
na věčnosti.
BLÍŽENCI
BLÍŽENCI
Kdysi
jsem v jedné knížce napsal: Malíř promlouvá obrazy a
spisovatel maluje slovy. A Honza je toho živým důkazem - nechce
moc mluvit, leda tak u skledničky při přátelském hovoru. Vždycky
říká: „Mluví za mne práce – obrazy …“
Tak
snad, kromě již mnou uváděných a shora zmíněných výstav,
přidám ještě další, ty důležité Honzovy aktivity:
1992 – se stává
členem UNIE výtvarných umělců ČR
1996 - se na základě
výběrového řízení jako jediný z ČR účastní ceny
evropského
malířství "European price" v Belgickém Ostende. Akci
obsazuje
třemi díly. S jakým výsledkem?... všechny tři byly ukradeny.
Počátek devadesátých
let – svůj vztah k místu dokumentuje svou účastí
na
zakládání Maloskalské galerie.
2010-11 – restauruje
- velké sgrafito Josefa Jíry
- malovanou mapu „Maloskalsko“ od Jana Novotného
Dámy
a pánové,
Dnešní
výstava nám zcela určitě pomůže pochopit bytost malířovu,
pochopit jeho vnímání světa, obrazů, dějů,... vnímání
barev, kontextů, a v neposlední řadě vnímání a chápání sama
sebe!
Vše, co tu dnes vidíme, je vytvořeno složitým vývojovým dějem, který se odvíjí v malířově nitru, v pocitech, v tušeních , v chápání či nechápaní toho všeho, v porozumění svého místa v tom všem. Je to vidění příběhů, zastavení, poznávání a poznání. Dámy a pánové, tady v této výstavní prostoře při příležitosti svých šedesátin vypráví svými obrazy malíř Jan Šimek o svém životě, o sobě, o těch svých nejen uměleckých třiceti letech právě prožitých.
Vše, co tu dnes vidíme, je vytvořeno složitým vývojovým dějem, který se odvíjí v malířově nitru, v pocitech, v tušeních , v chápání či nechápaní toho všeho, v porozumění svého místa v tom všem. Je to vidění příběhů, zastavení, poznávání a poznání. Dámy a pánové, tady v této výstavní prostoře při příležitosti svých šedesátin vypráví svými obrazy malíř Jan Šimek o svém životě, o sobě, o těch svých nejen uměleckých třiceti letech právě prožitých.
Dámy
a pánové,
-
pan Jan Šimek! ...hezký večer, dobře se bavte!
Žádné komentáře:
Okomentovat