neděle 29. dubna 2018

JAN ŠIMEK - obrazy 1987-2017


Dovoluji si zveřejnit úvodní slovo, jež proneseno bude na zahájení retrospektivy třicetileté umělecké práce mého kamaráda malíře Jana Šimka z Malé Skály, jež světlo světa spatřil ve znamení Blíženců 18.června 1958. Výstava je pořádána k Honzovým šedesátinám. 

Dámy a pánové, važení hosté! …Dobrý den! … buďte vítáni zde, v galerii DETESK, na dnešní vernisáži výstavy maloskalského výtvarníka, malíře Jana Šimka.

Nebudu zastírat, že jsme kamarádi, proto o panu Šimkovi budu hovořit jako o Honzovi. Uváděl jsem mu již výstav několik, ať ty v jabloneckém Rosariu či Domě česko-německého porozumění, tak tu v libereckém Babylonu nebo zde v Železnem Brodě tu společnou se svými žáky. Každá z nich měla své téma, svůj námět, říci bych mohl i „své ideologické zabarvení“. Nyní se mi ale dostalo té cti, uvést Honzovi jeho výstavu retrospektivní, výstavu k jeho šedesátinám, které slaví 18.června. Mottem celé dnešní expozice jest tedy jeho třicetiletá tvorba, třicet let práce, třicet let vývoje... jak toho uměleckého, tak toho obyčejného lidského. Tedy třicetiletá retrospektiva jednoho lidského života.

Soustředit díla na tuto výstavu problém nebyl. Je jich dost, ať těch rannějších, tak těch s let posledních. Co tedy bylo problémem? - Výběr! Výběr takových obrazů, které by co nejlépe reprezentovaly tu kterou dobu svého vzniku, tedy i věku svého autora. Nakonec dle nejlepšího vědomí a svědomí vybráno, dovezeno, nainstalováno.... a znáte to všichni, když něco dokončíte: „Aha, tohle né, tohle k tam tomu, a ještě jsem měl vzít, co jsem vyřadil a opřel o okno...“ Ale času už je málo, už se s tím nedá nic dělat, už to tu je! ... a tak to tedy dnes a ještě více jak měsíc a půl návštěvník této galerie může shlédnout.
x x x

Honza Šimek přišel na svět v osmapadesátém v Turnově. Pak ještě Železný Brod a Malá Skála, to je jeho ta … řekněme … geografická linie života..., na jejímž pozadí se vše promítá: příchod na svět, věk dětský, jinošský, dospívání! A i dnes Honza, jako správný patriot, zůstává věren svému, a tu krásnou krajinu údolí Jizery ,,to POJIZERSKÉ mělecké hnízdo“, které zrod dalo mnoha významným výtvarníkům, nezapírá.

Že v Honzovi „něco“ bylo, po Bižuterním OU studuje dál a v roce 1979 absolvuje zdejší proslulou „SKLANDU“, obor výtvarného umění. Díky škraloupu svého otce u tehdejší vládnoucí strany, který si vysloužil svým postoje ke vstupu armád Varšavské smlouvy, byla marná jeho snaha o přijetí na AKADEMII VÝTVARNÝCH UMĚNÍ. Do poloviny 80.let ještě pracuje jako návrhář svítidel v ŽBS, pak však odchází na „volnou nohu“ a zcela se věnuje „malířině“. Od r.1994 učí na zdejší ZUŠ.

Přes marné pokusy o AVU Honza maluje dál. Těží z přátelství s mistry Komárkem, Jírou.
Nese v sobě sklářkého výtvarníka profesora Novotného, ovlivněn se cítí být i Bauchem, Roualtem. Byl snad jediným z „mladých“, kterému Jíra dělal jakéhosi odborného konzultanta. A prozradím i něco navíc...komupak se podařilo, aby po mistrově smrti mohl malovat na jeho plátna a jeho barvami? … Ano, hádáte správně. To pro jejich vztah je Honza tenkráte obdržel.
x x x

Blíženci … to je Honzovo znamení. Podivuhodný svět blíženců - tak se jmenovala i jedna z jeho výstav. Honza jím je až fascinován. Seděli jsme takhle u piva, řeč šla sama, stačilo jen naslouchat. Uvedu z ní jen pár fragmentů - Podívejme se na to:
  • Turnov – Malá Skála – Železný Brod, tak si sobě blízká místa, nadto spojená stuhou Jizery - blíženci
  • Jeho obrazy/další příklad – ať ty data dávnějšího či současná díla. Jistě, vývoj znát je, ale vzájemná blízkost je patrná ... zajisté, blíženci, vždyť pocházejí z jednoho hnízda.
  • Není místní krajinář, ale je „zdejškem“ inspirován. Když nechci použit známého „klišé“ je bytostně spjat s..., řeknu hezky česky: hrál tady kuličky, tedy je si s tímto krajem blízký – je jím ovlivňován... jasně, blíženci.
  • Vraťme se k Josefu Jírovi. Honza samozřejmě jde na té své pouti po té své cestě, ale nezapírá, že svou tvorbou na něj navázal, inu - byli si blízcí.
  • Honza maluje to, co nosí v hlavě. A to je „to tady“ ...nejen krajina, ale i příběhy, život, kamarádi, rodina. Co mu je blízké …
Blíženci

podivuhodný svět - Blíženci!
Co si nesou ve věnci?
A co v ratolesti?...
...štěstí?
...nebo ránu pěstí?

Blíženci...
podivuhodný svět...

A kolik vět
mají ve věnci
třeba milenci?
...nebo bez vět
a slov
jen lov, jenom lov,
či tělesný jen chtíč
a pak rychle pryč?!
Blíženci...
podivuhodný svět...

...a kolik slov a vět
mají hráči?...
a kolik bratři?...
Kdo sem všechno patří?...
jen ten co se bratří,
či i ten co mluví za tři?
Nač je třeba se ptát,
kdo koho že má rád
či
kdo koho doved k pláči?

Blíženci...
podivuhodný svět...

ve kterém nitky vztahů
budují dráhu
co nemá dosti
žádné vzájemnosti
a na kterou krátká je
i sekyra kata,
i zabouchnutá vrata
i kule
nepřítele...
podivuhodný svět
plný taje
neřestí
i ctností,
co neroztaje
ani na věčnosti.

BLÍŽENCI

Kdysi jsem v jedné knížce napsal: Malíř promlouvá obrazy a spisovatel maluje slovy. A Honza je toho živým důkazem - nechce moc mluvit, leda tak u skledničky při přátelském hovoru. Vždycky říká: „Mluví za mne práce – obrazy …“
Tak snad, kromě již mnou uváděných a shora zmíněných výstav, přidám ještě další, ty důležité Honzovy aktivity:

      1992 – se stává členem UNIE výtvarných umělců ČR
      1996 - se na základě výběrového řízení jako jediný z ČR účastní ceny
      evropského malířství "European price" v Belgickém Ostende. Akci
      obsazuje třemi díly. S jakým výsledkem?... všechny tři byly ukradeny.
      Počátek devadesátých let – svůj vztah k místu dokumentuje svou účastí
      na zakládání Maloskalské galerie.
      2010-11 – restauruje - velké sgrafito Josefa Jíry
    - malovanou mapu „Maloskalsko“ od Jana Novotného

Dámy a pánové,

Dnešní výstava nám zcela určitě pomůže pochopit bytost malířovu, pochopit jeho vnímání světa, obrazů, dějů,... vnímání barev, kontextů, a v neposlední řadě vnímání a chápání sama sebe!
Vše, co tu dnes vidíme, je vytvořeno složitým vývojovým dějem, který se odvíjí v malířově nitru, v pocitech, v tušeních , v chápání či nechápaní toho všeho, v porozumění svého místa v tom všem. Je to vidění příběhů, zastavení, poznávání a poznání. Dámy a pánové, tady v této výstavní prostoře při příležitosti svých šedesátin vypráví svými obrazy malíř Jan Šimek o svém životě, o sobě, o těch svých nejen uměleckých třiceti letech právě prožitých.

Dámy a pánové,
- pan Jan Šimek! ...hezký večer, dobře se bavte!


Žádné komentáře:

Okomentovat