úterý 22. května 2018

HOVORY, ovšem ... ty květnové


"HOVORY?"
"...Ovšem!"
- tak to začalo, když jsem pana XY na naše "HOVORY" pozval. A pokračovalo...
Autor překrásně zná své básně ve všech fázích jejich zrodu.
Díky Bohu za Přírodu, ze které čerpá čerstvou inspiraci
jako křišťálově čistou vodu a ona mu to vrací stonásobně.
Není toho právě málo, je to víc, než hodně.

Tvůrce zná své verše od plenek,
od zrodu myšlenek, zevnitř i navenek,
od bílého papíru s malou kaňkou v rohu
až po klenoucí se kopuli zručně vystavěnou,
v níž nosné oblouky vznešeně se klenou.

Den za dnem prochází novou změnou.
A tvůrce též. Zlehounka tahá za otěž.
Prý ho nazývají, Mistře. Ale jděte.
Vždyť si celou dobu jenom hrál,
bystře ve stínu katedrál.

Po noci přichází ráno všech rán
a tvůrce chce být citován.
Báseň se probouzí časně zrána,
touží být re-ci-to-vá-na.

Tak... na vysvětlenou, prostě jsem si dovolil povídání k májovým „Hovorům“ začít básní jednoho z mých hostů, která se „zove“ ZROD BÁSNĚ ČASNĚ ZRÁNA. Curiculum vitae, které uvedeno jest níže, jsem nechal na něm samotném. Za mne bych jen dodal: vhled do života, nacházení souvislostí... i těch na oko „si protiřečících“, a to vše skryto ve verších, které se jakoby lehounce odvíjejí z myšlenkových závitů svého autora, aby nás závěrečným „odhalením“ tvrdě donutily „se zamyslet“.

Něco o sobě a něco o době, ve které žijeme, ať chceme nebo nechceme:

Nejprve mi dovolte, abych se krátce představil. Jmenuji se Jiří Svoboda. Narodil jsem se v roce 1961 ve Frýdlantu v Čechách a od té doby ŽIJU, POVOLENÍ MÁM. Období dětství jsem prožil se svými rodiči v Dolní Řasnici. Do měšťanky jsem dojížděl do Nového Města pod Smrkem. Střední průmyslovou školu a vysokou školu jsem vystudoval v Liberci a od roku 1988 bydlím se svou rodinou v Tanvaldu. Zde aktivně žiju. Ze života se raduji, velmi tvrdě pracuji. Každodenně tvořím, hranice bořím. Překračuji všechny možné meze Poznání. Děkuji za pozvání na akci Hovory o všem? No ovšem!“, kde bych měl vystoupit jako host. A když už mám být jako host, tak jako HOST PRO RADOST.“




Stejně tak je tomu i u „Hosta“ druhého, folkového písničkáře z Raspenavy. Písně si píše i skládá sám. Také se vyznačují až neskutečnou lehkostí, i zpěvností, přičemž však jejich sdělení, která se vesměs zaobírají tím nejvyšším smyslem žití, tedy „LÁSKOU“, vyprávějí nejen o tomto nejkrásnějším citu, ale i o všech možných úskalích, která tento cit také doprovázejí. I jeho jsem požádal o napsání jakéhosi c.v. Jak to dopadlo?...při jeho skromnosti na necelé tři řádky. Tu ho předkládám.

Honza Vopařil, amatérsky folkový zpěvák. Narozen v Děčíně nyní žije v Raspenavě.
Píše a skládá vlastní písničky možná inspirované folkovou  scénou konce minulého
století. Vystupuje většinou v okolí Liberce a Jablonce.“

Ještě něco na něj prozradím. Doufám, že doveze některá svá CD. Dvě jsem si v minulosti koupil, a snad půl roku to trvalo, než jsem se jimi nasytil a přestal si je denně pouštět.

Jsem velmi rád, že se zdařil můj záměr a oba pánové nás navštíví v jednom večeru. Jaksi zdá se mi, že jejich obraz vidění života a světa není „kaleidoskopický“, tedy jednotlivými útržky halabala nesouvisle poslepovaný, ale naopak „mozaický“, tedy z jednotlivých útržků jak puzzle do sebe zapadajících se postupně skládá celkový obraz „toho všeho“. Tak se těšme … ve středu 30.května v 18 hodin v Kavárně FR v rýnovickém „Domečku“.

Váš Milan Brož a jeho hosté

Žádné komentáře:

Okomentovat