"HOVORY?"
"...Ovšem!"
- tak to začalo, když jsem pana XY na naše "HOVORY" pozval. A pokračovalo...
- tak to začalo, když jsem pana XY na naše "HOVORY" pozval. A pokračovalo...
Autor překrásně
zná své básně ve všech fázích jejich zrodu.
Díky Bohu za
Přírodu, ze které čerpá čerstvou inspiraci
jako křišťálově
čistou vodu a ona mu to vrací stonásobně.
Není toho právě
málo, je to víc, než hodně.
Tvůrce zná své
verše od plenek,
od zrodu myšlenek,
zevnitř i navenek,
od bílého papíru
s malou kaňkou v rohu
až po klenoucí se
kopuli zručně vystavěnou,
v níž nosné
oblouky vznešeně se klenou.
Den za dnem prochází
novou změnou.
A tvůrce též.
Zlehounka tahá za otěž.
Prý ho nazývají,
Mistře. Ale jděte.
Vždyť si celou
dobu jenom hrál,
bystře ve stínu
katedrál.
Po noci přichází
ráno všech rán
a tvůrce chce být
citován.
Báseň se probouzí
časně zrána,
touží být
re-ci-to-vá-na.
Tak... na vysvětlenou,
prostě jsem si dovolil povídání k májovým „Hovorům“ začít
básní jednoho z mých hostů, která se „zove“ ZROD
BÁSNĚ ČASNĚ ZRÁNA. Curiculum vitae, které uvedeno
jest níže, jsem nechal na něm samotném. Za mne bych jen dodal:
vhled do života, nacházení souvislostí... i těch na oko „si
protiřečících“, a to vše skryto ve verších, které se jakoby
lehounce odvíjejí z myšlenkových závitů svého autora, aby nás
závěrečným „odhalením“ tvrdě donutily „se zamyslet“.
Něco
o sobě a něco o době, ve které žijeme, ať chceme nebo nechceme:
„Nejprve
mi dovolte, abych se krátce představil. Jmenuji se Jiří Svoboda.
Narodil jsem se v roce 1961 ve Frýdlantu v Čechách a od
té doby ŽIJU, POVOLENÍ MÁM. Období dětství jsem prožil
se svými rodiči v Dolní Řasnici. Do měšťanky jsem
dojížděl do Nového Města pod Smrkem. Střední průmyslovou
školu a vysokou školu jsem vystudoval v Liberci a od roku 1988
bydlím se svou rodinou v Tanvaldu. Zde aktivně žiju. Ze
života se raduji, velmi tvrdě pracuji. Každodenně tvořím,
hranice bořím. Překračuji všechny možné meze Poznání. Děkuji
za pozvání na akci „Hovory
o všem? No ovšem!“,
kde bych měl vystoupit jako host. A když už mám být
jako host, tak jako HOST PRO RADOST.“
Stejně tak je tomu i
u „Hosta“ druhého, folkového písničkáře z Raspenavy. Písně
si píše i skládá sám. Také se vyznačují až neskutečnou
lehkostí, i zpěvností, přičemž však jejich sdělení, která
se vesměs zaobírají tím nejvyšším smyslem žití, tedy
„LÁSKOU“, vyprávějí nejen o tomto nejkrásnějším citu,
ale i o všech možných úskalích, která tento cit také
doprovázejí. I jeho jsem požádal o napsání jakéhosi c.v. Jak
to dopadlo?...při jeho skromnosti na necelé tři řádky. Tu ho
předkládám.
„Honza
Vopařil, amatérsky folkový zpěvák. Narozen v Děčíně nyní
žije v Raspenavě.
Píše a skládá vlastní písničky možná inspirované folkovou scénou konce minulého
století. Vystupuje většinou v okolí Liberce a Jablonce.“
Píše a skládá vlastní písničky možná inspirované folkovou scénou konce minulého
století. Vystupuje většinou v okolí Liberce a Jablonce.“
Ještě něco na něj
prozradím. Doufám, že doveze některá svá CD. Dvě jsem si v
minulosti koupil, a snad půl roku to trvalo, než jsem se jimi
nasytil a přestal si je denně pouštět.
Jsem velmi rád, že
se zdařil můj záměr a oba pánové nás navštíví v jednom
večeru. Jaksi zdá se mi, že jejich obraz vidění života a světa
není „kaleidoskopický“, tedy jednotlivými útržky halabala
nesouvisle poslepovaný, ale naopak „mozaický“, tedy z
jednotlivých útržků jak puzzle do sebe zapadajících se postupně
skládá celkový obraz „toho všeho“. Tak se těšme … ve
středu 30.května v 18 hodin v Kavárně FR v rýnovickém
„Domečku“.
Váš Milan Brož a
jeho hosté
Žádné komentáře:
Okomentovat